pátek 12. března 2010

Sluníčková nálada


Při odchodu ze superobchodu jsem mému drahému říkala : zajedem do města na automatový, čerstvě nadojený mlíko. Jo, souhlasil.

Držím v ruce peněženku s drobnýma a na křižovatce, 3 minuty od superobchodu, křiknu, kam jedeš ? Jé, já jsem zapomněl ! Tak jsme se na první odbočce otočili a jeli na mlíko, který zkysne.Když jsme dojeli tam, kde automat stával,tak jsme oněměli a hypnotizovali místo, kde asi býval !

Pak jsem šla nevěřícně ke dveřím a s nosem na skle čučím přes okno, když vtom se rozletí dveře a babka se mě s úsměvem ptá : chcete mlíko ?

Oni totiž pro jistotu ten automat na noc šikovně schovávají za dveře.

Chytré a prozřetelné !

Ještě že jsme se opozdili, protože v tu chvíli když my jsme čepovali, tak přišla moje známá.

Mezi řečí se mi pochlubila, že má novou práci. Po přemlouvání mi prozradila, že pracuje u mediálně známých lidí a že je tam ohromně spokojená, pracuje v krásném prostředí a je tam zábava s příjemnými lidmi.

To by člověk nevěřil, jak nálady dovedou přeskočit z člověka na člověka !

Já jsem z ní byla jak rozsvícená, že mě přepadla sluníčková nálada, i když byla tma.

Když jsme přijeli domů, tak jsem s radostí umývala nádobí, skládala lžičky podle velikosti,uklízela rozházený časopisy a srovnala je do úhledných hromádek, žehlila prádlo,ponožky třídila podle barvy.

Prostě jsem byla nabitá energií.

Zdeni díky !


1 komentář:

  1. Nechceš mi tu Zdeničku občas půjčit? ;) Abych s radostí umývala nádobí a rovnala lžičky, to už se mi dlouho nestalo. :)))))

    OdpovědětVymazat