sobota 20. března 2010

Smutný začátek jara




Po týdenním pobytu na víkendové chalupě na Vysočině jsme se vraceli do mého rodného hnízda.
První krásný teplý den jsme využili k nastartování zahrady u jedné naší známé.
Práce nám šla od ruky, sluníčko svítilo, dokonce jsme si dovolili svlíct i svetry a vystavovali své zimou vybělené paže.
My jsme byli spokojeni, známá byla spokojená, ptáci z plna hrdla pěli své milostné písně.
Ráj na zemi...
Doma na nás čekala studená chalupa a dvůr bez koček...
Bylo mi divný, že nás nikdo nevítal svým miaúúúúúú. Přišel jen poslední mohykán Šeďa.
Ostatní kočenky už plují na obláčku v kočičím nebi. Protože zapracovala lidská namyšlenost, zloba, zášť, sebestřednost.......
Nevím, co se honí v hlavě člověku, který dokáže ublížit živému tvorečkovi.
Všichni přece jsme součástí přírody, ale člověk si myslí, že právo na život má jen on.
V lužním lese u dubu, tam kam jsme chodili s tetičkou na sněženky, právě v tomto období pučícího jara, stojí tři malé křížky.
Na památku.

3 komentáře:

  1. Jarmilko, tak to je mi nesmírně líto :-(( Chjo, co na to říct...

    OdpovědětVymazat
  2. Ježiš to je smutný... Třeba se jen zatoulaly, co? :(((

    OdpovědětVymazat
  3. :((((( co na to povedat...az mi slza vysla z oci...

    OdpovědětVymazat

JEŠTĚ Z DOVOLENÉ

 Dobrý den, milí zlatí ! Z médií troubí alelujá gloriá, ale já jsem myšlenkami pořád v těch zvláštních zemích severně od nás. V přístavní...