Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2010

Tulipány, tulipány, tulpány.

Obrázek
Návod jak se pěstují tulipány od mého oblíbeného autora pana Františka Nepila z knihy : Zobáček mi namalujte červeně.
Cibulky tulipánů musíte zasadit dřív, než se ptáci shoufují. Dost hluboko je musíte zasadit, asi tak na jeden vlaštovčí ocásek. Sedmkrát musí nad nimi zakroužit špaččí hejno, sedmkrát hejno jiřiček a sedmkrát hejno ptáčků, které neumíme pojmenovat..................všechno ostatní je už snadné : tulipáňata rostou jako z vody, zvláště když zaprší. Jakmile vysvitne sluníčko, dorostou a mají hlavy jako hrnce. Pamatujte si červené tulipány jsou vyzpívanéčervenkou, žluté zvonohlíkem, bílé hrdličkou.......
Když to čtu, tak slyším hlas pana Nepila...

Uvědomila jsem si, že duben je měsíc tulipánů.

Všude, kam oko dohlédne - tulipány.


Najdete je na každé zahradě.



Jednoduché, plné, papouškovité, liliovité, botanické, ozdobné listem nejen květem.










Posílám vám moje úlovky, vlastní, od zákazníků nebo od sousedů.

Babiččin mazlíček

Obrázek
Po záhadné ztrátě kočičky, "britky" Mathiase babička chvíli truchlila, tak jsme jí doporučili, aby si pořídila nové zvířátko. Nejprve chtěla jorkšírka, toho kočkopsa ( který nemá nožičky, protože ho páníčci pořád nosí v náručí ).




Prý s ním bude chodit na procházky na čerstvém povětří. Protože babičku známe, že nemá psy ráda ani na obrázku, tak jsme to brali jako špatný vtip a rychle se jí tu myšlenku snažili rozmluvit




Jednoho dne nám s rozzářenýma očima hlásila : už vím, co chci - perskou kočku.




Je to mazel, dědi mu říká " chumáček", protože vypadá jako chlupatá koule.




Roztomilý je, ale jen v lidské společnosti. Když přišla doba kočičího namlouvání, tak mu bratr dovedl frajerku, jejich Čertinu. Jenže ouha - Maty se projevil jako surovec, necita a pouťový rváč. Chudinu Čertinu nemohli vytáhnout ze spodního šuplíku skříně, kam se před tím grobiánem schovala. Doma pak nahlížela za každý roh a děsila se každého podezřelého zvuku.




Na podzim jsem bábi vyzdobila zákoutíčko a c…

Probouzející se dendrologická zahrada

Obrázek
Včerejší den byl cestovní, po delší době jsme si zase užili naší hlavní tepny D1. Mám zážitek na delší dobu, jak je silnice po zimě rozbitá ! Zákazník měl na nás čas až o 18. hodině, tak jsme volné odpoledne využili na procházku po jarní dendrologické zahradě v Průhonicích. Byla zima jak v ruským filmu, ale občas vylezlo zubaté sluníčko, tak se to dalo přežít. Zahřála jsem se poletováním od květu ke květu, jako nějaký obrovitý motýl. ( P.S. ve skleníku Fata morgana je výstava tropických motýlů, ale nechtělo se nám jet přes celou zasekanou Prahu !)



















Malou radost na památku jme si dovezli : Abies numidica a Pinus sylvestris Repanda. Svoje místečko budou mít v kamenných korytech.









Víc než slova vám snad poví pár pohledů ze zahrady.

Velká radost za malý peníz.

Obrázek
Dnes jsem po dlouhé době zase navštívila sekáč. Co jsem tam našla, mi udělalo véééééélikou radost. Doufám, že si té kouzelné halenečky užiji ( jestli mi ji nesebere některá z dcer ). I kdybych v ní nechodila, tak aspoň mám parádu za pár kaček. To, co vidíte vedle mi ladilo barevně a ani se neptejte, kde jsem to našla........


Chlupatá pomocnice.

Obrázek
Od mého drahého jsem dostala mininarcisky.
Když už skoro dokvétaly,tak jsem z nich ještě stihla udělat parádu do okna.
Ta naše zvědavá kočka Pitipačka, zvaná Pitipka, když mě viděla jít k oknu, hupky dupky za mnou a do všeho mi strkala šňupajdu, pózovala jak u fotografa a nakonec ji to tak unavilo, že usnula.
V některých situacích bych chtěla být tou kočkou, nic neřešit a usnout. Třeba v talířku........



















Mokrá brigáda

Obrázek
Jako každý rok jsme se sešli na rodinné zahradě, abychom ošetřili stromy. Po letošní zimě se silnou námrazou, byl pohled na rozlámané větve neveselý. Zahrada leží na úpatí Chřibů s krásným výhledem na jihovýchod ( na dohled je dřevěný větrný mlýn, Kostelany a rozhledna Brdo ). Babička prohlásila, že krásný výhled je jedinou devízou této zahrady- větrné hůrky, kde není dne ,aby nefoukal vítr. Práce nám šly od ruky i od pilky. Aprílové počasí dělalo čest svému jménu. Několikrát jsme zmokli a zase oschli. Nechyběla ani občerstvovací stanice s ohýnkem, takže sytí, mokří zvenku i zevnitř jsme dílo zdárně dokončili. Pokračovali jsme až v suchu, kde si tatík pochvaloval, že ani na jeho narozeniny nebylo tak veselo !

Celuloidový stařešina

Obrázek
V jinošských letech jsem neměla velikonoce ráda, připadalo mi trapný , když kluci otloukají holky a ty jim ještě za to dají vajíčko. Dnes jsem tento názor přehodnotila a beru to tak, že nám vlastně dělali službu, že nás vyprášili, abysme nebyly prašivé a byly zdravé. Dnes to beru, že jsou to svátky barviček v šedivé zahradě, barviček tolik očekávaných po černobílé zimě. Jako vzpomínku na svátky vám posílám kohoutka, celuloidovýho stařešinu ( který je o pár let mladší než já). Tetička s ním dělala dekorace, které pak byly vystavené v sekretáři ( na sádrovou podložku, s háčkovanými stromečky a studánkou ze zrcátka )

Upír převlečený za člověka.

Obrázek
Dnes se chci zamyslet nad lidskými vlastnostmi jako jsou : bezohlednost, sobectví, arogance........... Na tuto myšlenku mě přivedla sandra.living ve svém posledním příspěvku. " CO LIDÉ ŽIJÍ UVNITŘ, PROŽÍVAJÍ I NAVENEK "
Co musí mít uvnitř takový člověk, který otravuje klíma v celé ulici, z každým se hádá, všechny obviňuje za věci, které lze přehlédnout, neuznává základní pravidla slušného chování, nectí dobré sousedské vztahy, vyhrožuje fyzickou likvidací za přestupky typu přesahující vetvičky přes plot, má jen své zájmy, které bezohledně uskutečňuje......
Lidé z paneláků si postavili vlastní vysněné oázy pro načerpání nové energie. Najdou klid s takovým člověkem ? Každý návrat domů je traumatizující zážitek !
Kde hledat sílu na pochopení a uznání lítosti pro takového upíra. Ptám se : je takovému člověku pomoci ???
Tento příběh není smyšlený, je bohužel skutečný.

Velikonoční pondělí.

Obrázek
Jako velikonoční pozdrav vám posílám tohoto beránka, ale jen stařičkou formu po babičce. Beránek se mi nepodařil, je takový pantáta Bezoušek, neboť jsem zkoušela nový recept . Chtěla jsem mu vyrobit náhradní uši, třeba z bílého filcu, ale nechala jsem toho, protože bych asi udělala víc škody než užitku !

Jarní zamyšlení

Obrázek
Proutěný koš, který slouží jako přestupní stanice polínek, je strašně orvaný a díravý, takže co se do něj nasype, ochotně pustí zase ven. Jednoho dne jsem si řekla - konec svinčíku u kamen - ušiju koši košilku ! Celá příprava od hledání vhodné látky až po šití probíhala v pořádku. Ale až jsem stříhala pentličky, kterými se košilka přiváže k uším koše, tak se to stalo ! Nůžky kousající látku na tvrdé desce šicího stroje promluvily, povídaly si se mnou -hrio,hrio,hrio........Musela jsem se smát jejich hlasu.......... Mimoděk mi naskočilo, jak jdou některé zvuky převést do lidské řeči. Například k mojí dceři nedávno mluvil větrníček zapíchlý v záhonku. Jelikož je trochu nemocnej, takže při točení drhne vrtulkou o svojí nohu a vydává zvuky jako srt,srt,srt,srt............. To, co jsem popisovala, byly jednoduché zvuky, ale smekám před lidmi, kteří dovedou převést do lidské řeči ptačí zpěv. V knize Atlas ptáků jsem se dověděla, že například lejsek malý zpívá : cítja-cítja-cítja-tja-tja, budn…