neděle 25. dubna 2010

Babiččin mazlíček













Po záhadné ztrátě kočičky, "britky" Mathiase babička chvíli truchlila, tak jsme jí doporučili, aby si pořídila nové zvířátko. Nejprve chtěla jorkšírka, toho kočkopsa ( který nemá nožičky, protože ho páníčci pořád nosí v náručí ).





Prý s ním bude chodit na procházky na čerstvém povětří. Protože babičku známe, že nemá psy ráda ani na obrázku, tak jsme to brali jako špatný vtip a rychle se jí tu myšlenku snažili rozmluvit





Jednoho dne nám s rozzářenýma očima hlásila : už vím, co chci - perskou kočku.





Je to mazel, dědi mu říká " chumáček", protože vypadá jako chlupatá koule.





Roztomilý je, ale jen v lidské společnosti. Když přišla doba kočičího namlouvání, tak mu bratr dovedl frajerku, jejich Čertinu. Jenže ouha - Maty se projevil jako surovec, necita a pouťový rváč. Chudinu Čertinu nemohli vytáhnout ze spodního šuplíku skříně, kam se před tím grobiánem schovala. Doma pak nahlížela za každý roh a děsila se každého podezřelého zvuku.





Na podzim jsem bábi vyzdobila zákoutíčko a chtěla jsem si to dílo vyfotit, Maty hned přicupkal a začal pózovat...Zahnat ho nešlo a vlastně jsem to ani nechtěla......

3 komentáře:

  1. V literatuře se píše,že jsou to líná domácí stvoření, ale tento Maty jen ven a ven.V kožíšku pak můžeš číst, kudy chodil...

    OdpovědětVymazat

JEŠTĚ Z DOVOLENÉ

 Dobrý den, milí zlatí ! Z médií troubí alelujá gloriá, ale já jsem myšlenkami pořád v těch zvláštních zemích severně od nás. V přístavní...