čtvrtek 8. dubna 2010

Celuloidový stařešina











V jinošských letech jsem neměla velikonoce ráda, připadalo mi trapný , když kluci otloukají holky a ty jim ještě za to dají vajíčko. Dnes jsem tento názor přehodnotila a beru to tak, že nám vlastně dělali službu, že nás vyprášili, abysme nebyly prašivé a byly zdravé.
Dnes to beru, že jsou to svátky barviček v šedivé zahradě, barviček tolik očekávaných po černobílé zimě.
Jako vzpomínku na svátky vám posílám kohoutka, celuloidovýho stařešinu ( který je o pár let mladší než já).
Tetička s ním dělala dekorace, které pak byly vystavené v sekretáři ( na sádrovou podložku, s háčkovanými stromečky a studánkou ze zrcátka )

1 komentář:

  1. Dobrý den!
    Taky jsem Velikonoce neměla ráda a připadaly mi nesmyslné(proč se nechat bít a ještě za to někomu něco dávat?).Ale,co jsem objevila tyto hezké bločky šikovných holek,tak mě baví.Dekorace,kytičky,...
    Kohoutek je krásný!Hezký den přeje MíšaZ.

    OdpovědětVymazat