pondělí 31. května 2010

Tulák.

Původně jsem chtěla psát o něčem jiném, ale dnešní příhoda našich chlupatých přátel mě zcela rozhodila. Náš dvůr je takový průchozí kočičí, můj kolega to nazval "kočkostráda" - (jako autostráda ). Už před pár dny se tu objevil a dnes k nám zase zavítal takový béžový kocourek kdysi elegán, dnes prokazatelně tulák, urousaný, srst zplstnatělou.














Ale miloučký a přítulný a co nejvíc - hladový.


Dnes se přišel znovu napapkat a pomazlit.





























Nestačila jsem se divit, co ta návštěva udělala s psychikou "naší" kočky Pitipky. Je vyděšená, neklidná. Nejprve chtěla uniknout oknem pryč, ale přemluvili jsme ji. Tak ležoseděla na okně a neustále ve střehu s očima vytřeštěnýma "fotila" vchodové dveře, jako by se za nimi skrýval nejspíš Jack Rozparovač !









Nevím co se muselo stát za hrůzu, ale asi jí provedl nějakou velkou zlotřilost.









pátek 28. května 2010

Pozvání do koupelny.

Dlouho, předlouho jsem váhala , až dnes jsem se rozhodla, že vás pozvu do naší koupelny.
Její výstavbu předcházely bouřlivé diskuse !
Volila jsem neutrální barvy obkladů i dlažby, abych mohla měnit barvy doplňků podle momentální nálady.

1. problém byl sprchový kout. Po zkušenostech z hotelů a penzionů jsme chtěli takový sprcháč, ve kterém bychom se při hygieně nebouchali lokty o zeď.


To je splněno.


Další problém byl schodek, který jsme nechtěli. Vyřešili jsme to snížením podlahy ve sprše.


Obklad, teda dlažba ve sprcháči dala řemeslníkovi Ivanovi pěkně zabrat, ale vyhrál si, kluk ukrajinskej, šikovnej...



Zrcadlo nad umyvadlem se nekoná, kdo chce, nahlídne do otáčivé skříňky ( v jejichž útrobách se skrývají potřebné a veledůležité věci ).


Pisoár se taky nekoná, neboť jsme špatně spočítali rozteč připojovacích trubek. Tak tam visí šátek a ještě asi dlouho bude viset, protože okopávat obklady a posunovat trubku ve zdi - NE !



Sprchový kout a technický kout ( pračka, ohřívák, regál na prádlo ) měl být schovaný za zástěnou. Ta měla jezdit po kolejnici zavěšené u stropu a zakrývat buď sprchování ( chlapečci nehledí, že voda cáká až do půli koupelny) nebo se přesunout do technické části ( žádná paráda ). Jenže - když jsme ji neudělali hned, tak ámen tma, už nebude, nejsou lidi !

























Největší pohádka je podlahový topení, to si užíváme ( i kočka ). Pár detailů a už víte včechno - skoro !













středa 26. května 2010

Tajuplné verandy.

Když si můžu něco koupit, tak mi to činí potěšení. Ale když něco seženu zadarmo, tak je má radost mnohonásobná. Ale to je asi přirozená lidská vlastnost.
Při jedné potulce po dědině jsem narazila v poloopuštěném statku ( kterému říkáme Spessart ), na vyřazená okna, která tam stála opřená o zeď a zarůstala kopřivami.

Do hodiny byly okna na našem dvoře !

Mám ráda věci z kterých dýchá historie. Tyto starý poctivý dřevěný okna chci použít na verandu, neboť se mi tento již málo používaný stavební prvek móóóc líbí.

Nyní frčí zimní zahrady s plastovými okny, ale to není nic pro mně, pro staromilce !








Když si prohlídnete tyto fotky, tak si budete myslet, že tam duchové v noci pořádají orgie...




Ale zkuste si představit, že ty verandy jsou bíle natřené , za okny jsou červené muškáty, na malém stolečku voní káva s moučníkem , hledíte na zapadající slunce a nad hlavou máte závoj z růžových růží, které v podvečer příjemně voní...

neděle 23. května 2010

Mlsná kočka

Moje tetička byla moc dobrá kuchařka, pekařka a cukrářka. Její moučníky byly vyhlášené a měla zástupy spokojených zákazníků. Vždycky, když něco pekla, tak mi říkala, "Dívej se a uč se, pořád tady nebudu." ( Když to píšu, tak mi připadá, že mi to tetička řekla včera a ono už je to přes 15 let co je v nebíčku.....)
Já jsem samozřejmě dávala pozor jen jedním okem a podle toho vypadá i moje dnešní pečení- nebudu to rozvádět, ale 50 % výrobků je pro slepice...
Inspiraci pro dnešní moučník jsem dovezla z Melikany. Moučník se docela povedl a byl dokonce i poživatelný.

Jenže........ stačil jeden nestřežený okamžik a bylo po parádě. Když už ochutnala, tak jsem jí nechala, ať si to dolíže.





Taková poctivá šlehačka, ta chutná i kočce, mlsné Pitipačce.


Ze zbytkem, patřičně upraveným jsem jí pomohla, ten jí nechutnal !













čtvrtek 20. května 2010

Pracovní " výlet".

Opět jsme absolvovali pracovní "výlet " do Prahy. Po cestě na Melikaně potěcha pro mlsný jazyk.


A v Průhonickém parku potěcha pro duši a oko.






středa 19. května 2010

Kdoulovec- kvetoucí kolíky.

Jednou,když jsme projížděli přes město, tak jsem zůstala v úžasu civět na rostlinu zvanou : Chaenomeles speciosa "Moerloosii"-Kdoulovec ozdobný -tvarovaný jako živý plot.

Už jsme dlouho nebyli na jaře v Kroměříži, tak mi ta podívaná unikala. Musela jsem zaparkovat opodál a jít se pokochat zblízka.


Je to úžasná rostlina, která kvete na holých kolcích ( větvičkách, letorostech). Je to jak zázrak.



Můj kolega prohlásil, že je to taková vyblitá barva.



Prý tam měla být nějaká atraktivnější, zářivější barva. Musela jsem mu oponovat, protože kdyby tam byla barva zářivá, třeba červená, tak by poutala pozornost projíždějících řidičů a to na křižovatce není příliš vhodné.




Mně se ta barva jeví velice pěkná až nádherná, přímo k sežrání. Pozn.: když se mi něco moc líbí, mám pocit, že bach to měla sežrat !

úterý 18. května 2010

Velká voda

Místo : "Dobré ráno" mě dnes kolega zdravil slovy: " Troubky už jsou pod vodou.."
Okamžitě mi naskočily vzpomínky na rok 1997, kdy 3/4 domů v Troubkách padly po ničivé povodni.
Když jsme po nějaké době projížděli vesnicí, tak to v ní vypadalo jako kulisy nějakého hrůzostrašného filmu. Tam, kde dřív byla ulice, tak se sem tam tyčil osamělý dům a všude kolem plno rozvalin, trčících trámů, skříní, dveří, matrací a převrácených králíkáren, potáhlé slizkým všudypřítomným blátíčkem.
Známý z Troubek má schované na památku číslo popisné. Domu ,který už není..
.
Mně osobně se povodně L.P. 1997 dotkly nepřímo, ikdyž byly velice blizoučko a to necelých 10 metrů od domu. Dál je totiž louka Hejtman, která je asi 2 metry pod úrovní vozovky.
V tu dobu jsem měla před domem moře. Neboť přilehlé mnohahektarové louky byly zalité vodou...
Po těchto, ne moc příjemných zkušenostech vždy, když někam přijedeme, tak první hledíme kde sahá záplavové území, kam by vystoupala voda a co všechno by bylo zalité vodou.
Inu zkušenosti. Přírodě neporučíme, přírodu musíme poslouchat !

neděle 16. května 2010

Česnek medvědí

Podle jistých zásad a podle moudrosti našich předků se mají konzumovat plodiny, rostliny a byliny, které uzrály v místě, kde člověk žije a v době kdy je jejich čas- doba zralosti.






Tato zásada platí i u česneku medvědího. Rostlina-cibulovina roste v listnatých lesích v humózní půdě. Během dubna a května jí z cibulky vyrostou listy a ty jsou předmětem mého zájmu.

V té době mám pořád na okně vázičku s listy a používám je všude tam, kde se používají zelené natě. Je to přirozenější, než kupovat zelenou petrželku v supermarketu, doveženou odkudsi z Tramtárie..








Je nejvyšší čas,protože česnek začíná kvést a to je doba, kdy listy už začínají žloutnout, vadnout a usychat. Matka příroda to má perfektně zorganizované. Česneky rostou v době, když je v listnatém lese světlo. Až se stromy zazelenají, tak dostanou slovo další druhy tvořící podrost, které snesou stín.





pátek 14. května 2010

Štafetový kolík

Zapojuji se do hry: "10 .fotka ve vašem počítači".
Štafetový kolík přebírám od Gabi http://gabkinblog.blogspot.com/

Vyskočil na mě tento obrázek . Mám ráda věci, které lahodí oku, věci, které mě něčím zaujmou. A vlastně to nemusí být jen věci, můžou to být domy, zahrady, ploty, dveře, můžou to být třeba jen detaily. Něco mě na nich zaujme a pak hledím a rozmýšlím, co přitáhlo moji pozornost.
Toto jsou vchodové dveře jednoho opuštěného domu na hlavní ulici ve Velkém Meziříčí. Udivila mě preciznost v provedení, hra s detaily a perfektně vyvážená kompozice.
Dojem hyzdí jen přiďobnuté dráty.
Mladší dcera mapuje v brněnských ulicích maskaróny- kamenné obličeje. Každou chvíli vítězoslavně hlásí: mám další. Je to zajímavý prvek v architektuře a nikde v literatuře se o tom moc nepíše.
Díky zlatíčka, že jste mě přijaly mezi podobně postižené.
Štafetu předávám: http://myhome-interiors-garden.blogspot.com/
http://najdisvoudusi.blog.cz/

čtvrtek 13. května 2010

Střepy z kachlových kamen.

Jedno známé rčení praví: jsi poklad, jen tě vykopat !
Takový poklad jsem vykopala při hledání kamenů do skalky v hromadě stavební suti. Nejhorší na tom je ten fakt, že milý "poklad" jsem tam zakopala sama při jednom uklízecím amoku, kdy jsem už nechtěla vidět a přeskládávat a obcházet bedýnky se střepama ze starých kachlových kamen, které jsme našli bůhvíkde po smeťákách.
Kdyby mě někdo pozoroval, tak by si určitě řekl, že patřím na 13 ( pozn. to je oddělení kroměřížské psychiny pro zvlášť nebezpečné blázny). Když napřed něco vyhodím a pak to vahrabávám a skládám do bedýnek a skoro prokládám hedvábným papírem.

Byla jsem chycená, když na mě jukl tento střep. No není to nádhera ? Nevím na co mi budou, ale ctím řemeslnou zručnost a cit pro detail a nemám srdce to vyhodit.













U každého takového nalezeného předmětu, nemusí to být kachel, ale třeba lampa, svícen, kovaný hřebík, židle,váza, si představuju "život" takového předmětu. Kdo ho vyráběl, kdo ho používal, jaké byly v té době historické poměry a.t.d.