úterý 11. května 2010

Sláva ve Velkých Těšanech

Po pracovním týdnu jsme byli rádi, že už je víkend,a můžem relaxovat a načerpat novou energii. Tak jsme přijali pozvání k mojim rodičům do malé, klidné vesničky na úpatí Chřibů, jižně od Kroměříže.
V letošních květnových dnech slaví Velké Těšany 900 let od první zmínky o dědině v kronikách.
Ikdyž rosničky předpovídaly déšť, tak jako často jim předpověď nevyšla a první májový den byl jako vymalovaný a prozářený sluníčkem.

Velebný pán posvětil obecní symboly, zasadili jsme památnou lípu.

Jezdecké kluby z okolí se předvedli v drezůře a skokových disciplínách.

Projeli jsme se bryčkou, taženou temperamentními vraníky.






Užili jsme si bleskové týmové akce dobrovolných hasičů z okolních dědin - provázené mohutnými zvukovými efekty. Jen si představte, když 12 hasičských aut vlítne do dědiny a naráz spustí v různých tóninách své HÓÓÓÓŘÍÍ, tak nám naskakovala husí kůže.



Kluci i holky byli šikovní, voda stříkala jen tam, kam měla.


















Po celý den a noc nás veselýma notičkama provázela krojovaná dechovka Podboranka z Uhřic.





http://podboranka.wz.cz/















Taková setkání rodáků se mi vždycky líbí a mají zvláštní atmosféru. Člověk se chvíli zastaví a zapřemýšlí nad letícím časem. Potká se s rodinou, strýčky, tetičkami. Sestřenicemi, které dlouho neviděl, které už mají dospělé děti a samy už jsou babkami... Poklábosí se známými, se kterými si ve shonu všedních dní jen kývne na pozdrav.









Zavzpomínáme se strýci, jak dříve dědina vypadala, kam se chodilo k obecní studni na vodu, kde byla stará hospoda a krám...










Kde stával starý národní výbor a hasičárna. Kudy tekl potok přes dědinu, kde jsme si hráli zároveň s husama a kačenama a prožívali svá dětská dobrodružství.
























Kudy jsme kodrcali malým žebřiňáčkem na zahradu.






























































Myslím si, že občas je potřeba zastavit se, zavzpomínat, aby si člověk uvědomil letící čas. Na zlé radši zapomenout, křivdy odpustit a vzpomínat jen na to pěkné...




































Foto soused, pan Jožka Kozák a já.


















4 komentáře:

  1. Naozaj milá akcia, pekný deň, príjemné spomínanie. A krásne fotky - aktuálne aj historické.
    A ak si to ešte aj ty na tej poslednej fotke, tak sa zdá, že úsmev rozdávaš všade, kde sa len pohneš:)Gabi

    OdpovědětVymazat
  2. Ústřední postava na poslední fotce je tetina,já jsem ta malinká rozkročená postavička s foťákem na obličeji. Zklamala jsem ?
    Dík za návštěvu i komentář !

    OdpovědětVymazat
  3. Ty nemôžeš sklamať:))V tom prípade opravujem, akčná ženská sa v tebe neskryje a stavím sa, že za tým foťákom sa usmievaš:)Gabi

    OdpovědětVymazat
  4. Ha,ha,to je jak "kde je Waldo" :)))
    Moc hezka fotodokumentace,musel to byt uzasny vikend!

    OdpovědětVymazat