neděle 30. ledna 2011

VLDR aneb malujeme.

Život s člověkem někdy tak zatočí, až se z toho člověkovi zatočí hlava !
Místo zvelebování vysněného statku zvelebujeme moje rodné hnízdo, aby bylo funkční, pohodlné a útulné.
Prvním úkolem bylo malování.
Poslední malba pamatovala ještě minulé století, ale už to není pravda. Z vervou jsem se do té nechutné práce pustila.
Pán na mě chodil opatrně zpovzdálí nakukovat, abych mu náhodou nepředala žezlo, teda hadr a štětku.
Pak zmizel a vrátil se s náručí knih. Po chvíli hledání si sedl doprostřed prázdné místnosti a dal se do čtení.

Vidíte taky ten "obrázek" ?- baba pracuje a pán kecá !!
Ale pomohl mi, dělal mi kulturu !!

" Ať si zvolíte jakékoliv nářadí a jakoukoliv nátěrovou hmotu, můžete si být jisti tím, že první dojem po posledním nátěru bude strašný. Je úplně neuvěřitelné, jaké zoufalství a jakou beznaděj dovede v člověku vzbudit jeho vlastní práce.
Jediné, co zasluhuje obdivu, je fakt, že na každé zdi je víc kocourů, než tahů štětcem.
Zdecimovaná rodina na to civí, člověk by potřeboval slyšet, že je to docela dobré, že to mohlo dopadnout ještě hůř a že je to každopádně lepší, než to bylo, ale rodina nic. Rodina jen Hm a no jo a člověk by to nejradši ztlouk štětkou, kdyby mu ještě zbývaly síly."

"Nevím, čím to je. - Vlastně vím, čím to je. Já totiž věřím, že existuje hodný a laskavý pánbůh, který vždy o půlnoci posílá do nově vymalovaných lidských příbytků své anděle, aby tu fušeřinu po člověku do rána poopravili."


To byla jen malá ochutnávka z knihy od Františka Nepila Jak se dělá chalupa, kapitola Malujeme.

Ps.: VLDR je velká lednová domácí revoluce !

Vaše Jaromila


středa 26. ledna 2011

Tvargle na snídani.

Dnes ráno jsem nemusela jít nikam mezi lidi, proto jsem si dovolila posnídat tvarůžky ( olomoucké syrečky).
Už dlouho jsem si nedělala "mašinky" ! Naposledy myslím vnoučkům, abych do nich vůbec dostala nějakou potravu !
Při té mašinkové snídani jsem si vzpomněla na Poirota, který vždycky vzorně, decentně a inteligentně snídal ( ďobal jednohubky) :D

Mám pocit, že nejsem sama, které se nedaří slušně snídat a ráno do sebe něco hodí při jiné činnosti !

Tímto vás nabádám, abyste si užívaly každé situace a ze všeho dělaly rituál.

Šnitlík ( šnitlich, pažitka ) je v květináčcích, které mám od dcery. Na jednom je růžička z ubrousku a druhý mi malovala sama.

Máte nasetou řeřichu ???
Je zdravá a v tomto chřipajznovém období nás zásobuje vitamíny a minerálními látkami !


Mám ji vytáhlou jak telegrafní sloupy, ale i tak je správně štiplavá.

Přeji pěkný, ikdyž zamračený další dny.
Jaromila


neděle 23. ledna 2011

Předjarní.

Sotva vykukne první sluníčko a už utíkám do lesa na kukandu, jestli neleze česnek !
Samozřejmě ještě spí ! Ale aspoň jsem si udělala procházku do přírody, kde se cítím móóc dobře a kam chodím dobíjet baterky.
Pozorovat jak roste les ( který byl před pár lety malý jinoch a dnes je, převedeno do lidské řeči, mladý pán ), inhalovat vůni lesní hrabanky, poslouchat zpěváčky ptáčky.......

Když jdu kamkoliv do lesa, tak mám pocit, jako bych šla domů !
Někdy mám pocit, že jsem v minulém životě byla nějaký lesní skřítek nebo kouzelné kapradí.......

Jela jsem kolem zahrádek, které ještě spí zimním spánkem, ale v luftě už je cítit jaro (p.s. příští týden prý má mrznout, tak bude po jarní idylce...)

Není vycházky do přírody, abych nedotáhla domů nějakou přírodninu.
Stalo se tak i dnes, kdy jsem pod topoly našla zbytky jmelí, které někdo před vánoci srazil na zem.
Když jsem to jmelí uviděla, už jsem motala věnec.........


Věneček visí na vrátkách do šopky.

Přeji vám všem krásné toulání předjarní přírodou.
Vaše Jaromila.

sobota 15. ledna 2011

Mandarinkový věneček.

V krámě jsem jednou uviděla roztomilý, miniaturní mandarinky.

Když jsem je pozorovala, blesklo mi hlavou : ... kde jste holky byly, když se růstlo......

Prodavačky jsem se udiveně zeptala : " CO TO JE ? "............
...odpověděla mi :.........mandarinkýýý.....

(pozn.: ...nebyla hráč.. )

Jelikož je furt zamračený na celý svět, uviděla jsem v těch mandarinkách malý sluníčka.
A když by se daly malý sluníčka dohromady, bylo by jedno velký sluníčko !

A nápad byl na světě !!

Kromě mandarinek jsou na věnečku kumquata a malvičky Jeřáb muk ( Sorbus aria ).

Škoda, že je to krátkodobá dekorace. Ovoce je napíchlý na špejlích a proto se musí brzy sníst, aby se nezkazilo.

Omlouvám se za mizerný fotky.

Jaromila

neděle 9. ledna 2011

V. UCHO.

Ve žlutočerveným superobchodě neměli srdíčko pro Tomíčka a Pitipku, proto jsem šla do malého soukromého řeznictví. Před dveřmi stály tabule a lákaly na aktuální zboží.

Zaujala mě tabule, na které bylo křídou napsáno: V.UŠI

V.PLEC

V.KÝTA

Když jsem vstoupila do krámu a byla dotázána co si dám, řekla jsem :

jedno v. ucho.....................

.....starší prodavačka se hned začla smát a mladá nevěděla která bije a nechápavě se mě znovu ptala, jestli to ucho budu chtít...!?

...odvětila jsem. . . že teda asi néé.. . . , tak byla zklamaná a starší mi v záchvatu smíchu vysvětlila, že na tu ceduli fakt asi bude muset napsat celým slovem, co to vlastně prodávají, že se na to lidi ptají !


Do krámu mezitím vešel mladý pán a poočku sledoval naši diskusi prokládanou výbuchy smíchu a zeptal se, jestli ještě mají ty uši a jestli jsou vepřový. . . ! . . to jsme propadly v další záchvat smíchu ! Pán nechápal čemu se smějem a všechny vystavený uši si koupil...a holky měly po zábavě !


Pro samý blbiny jsem málem zapomněla, že jsem vlastně šla do krámu kočkám na srdíčko.

Skoro ode dveří jsem se vracela k pultu !!!


Když se mi stane taková příhoda, tak si vždycky vzpomenu na R. FULGHUMA na kapitolu Hráči z knihy Co jsem to proboha udělal !


Přeji vám pěkný, ikdyž pošmourný dny.

Jaromila

středa 5. ledna 2011

Vítám vás v novém roce s 11 na konci !

Milé dámy, nezapomněla jsem na vás, nebojte ! Jen jaksi nebyl čas a nálada...

Vánoce jsou m.j. čas setkávání.
I my jsme absolvovali ( s radostí ) maraton návštěv u rodiny i známých.
Vánoce jsou čas jídla, pití a rozličných dobrůtek a pitítek. No nevezměte si, když se vám nabízí na stole tolik laskomin !
Takže jsme zase o rok a 5 kilo starší !!!

Když jsem dělala inventuru vánočních ozdob, přišlo mi líto, že jsou tito krásní panáčci celý rok zaparkovaní v krabici. I napadlo mě udělat pro ně z mísy s cukrovím kolotoč a dřevěný panáčky trochu proluftovat !

Chvíli jsme měli na stole zábavu. Děcka jen nevěřícně kroutili hlavama.
.....ale mě takový praštěnosti baví.....

Abyste si nemysleli, že jen sedíme, kecáme a konzumujeme ! Dali jsme si úkol, že každý den půjdem na procházku.

Začali jsme na Silvestra výšlapem na Svatý Hostýn. Šli jsme parta známých i méně známých a jejich dětí a byla to bezvadná procházka.
Sněhu bylo tak akorát , 9 stupňů C mrazu bylo díky několika občerstvovacím zastávkám celkem snesitelných........
K našemu údivu bylo na Hostýnku hodně lidí, ikdyž nahoře u kostela pěkně vyfukovalo a všechno bylo obalené jinovatkou, jak od Dědečka Mrazíčka.
V kostele probíhají opravy a úpravy, tak mše byla v polních podmínkách. Varhany zněly jen škvírou v poodhrnuté zakrývací plachtě, na zemi jsme klopýtali po provizorně natažených kobercích, ale bylo to pěkný, jako vždy.....


Jako za časů, když jsem v dětství chodila na Hostýnek s našima a stařenkou, jsem si dovezla petku ( dříve sklenici ) pravé svěcené hostýnské vody a cukrový růženec............
(P.s. omlouvám se, ale fotka Hostýnka je jen ilustrační, není moje. Nechtělo se mi brát foťák. )


Vaše Jaromila.