sobota 26. března 2011

Radujme se ...jen tak.

Onehdy mi začínal den smíšenými pocity, že na mně něco leze ! Celé dopoledne jsem se klepala zimou a chorobu zaháněla pozitívními afirmacemi, zázvorovým čajem a slivovicí ...!

Blbou náladu mi spravila Kejt ( http://www.klokocuvek.cz/ ) se svým Klokočůvkem a lidským přístupem k životu.
Ze srdce mi promluvila prostřednictvím zamyšlení : Milosrdenství, které vám ráda znovu opíšu, abyste si i vy mohly(-i ) zapřemýšlet.............
Nad nikým nelámat hůl
nikoho neodložit
do popelnice zapomenutí
Nikoho nezasunout
do přihrádek odsouzení
Nad nikým nemávat
rukou jen tak
Nikoho neodstavit
na vedlejší kolej
Nikoho nepředurčit
k roli malomocného
a v každém zahlédnout
třeba jen prášek dobra
už proto
že je tvým bratrem
na této zemi.........





Při odpolední siestě na balkoně se skleničkou ostružinového likéru a hrnkem čaje jsem motala srdíčka, když mi zrak zabloudil na gauč, kde ležel otevřený týdeník Rozhlas a moji pozornost přitáhl nadpis
RADOVAT SE JEN TAK

Vytrhl mně ze senového tvoření a celý článek jsem přelouskla jedním dechem.
Rozhodla jsem se uvést alespoň část článku, ve kterém je , myslím obsažena hlavní idea.
Autor, pan Petr Koudelka mi snad promine, ale kdo má zájem může si celý článek přečíst v 13. čísle týdeníku Rozhlas.




" Je to pravda, že každý vidíme svět jinak ? Ovšem. Potvrzují to vědci z oboru fyziky, optiky, vyšší matematiky, logiky, biologie, anatomie, a také filosofové, malíři, architekti, spisovatelé, psychologové a psychiatři. A přece je to překvapující zjištění. Jak je to možné ? To, co vidíme jsou jevy. Svět se nám nějak jeví. A každému jinak...................................
..........................ale to, že se svět jeví každému jinak je hotová věc. Musíme se s tím naučit žít.
Jako se naučili ti před námi a budou muset ti po nás.
Příslušníci minulých generací to uměli, jinak bychom tady nebyli. Jak to dělali ? Stanovili si pravidlo podle převládajícího názoru. Protože převládající bylo po staletí náboženství, určili s úkol : chválit Boha. Od Augustina platilo : Jak má člověk přežít ve světě, kde se všechno jeví každému jinak ? Co má dělat ?

A odpověď byla dána : Chválit Boha. Radovat se z Božího světa.
Potom, co zmizel Bůh z tohoto světa, zůstává jisté jen to, co z toho zbylo : Radovat se .
Měli bychom se radovat.
Radovat se jen tak.
Tím nemůžeme nic zkazit."


Byla to zvláštní meditační chvilka.
Prosluněný balkon, ticho v bytě, jen jako z velké dálky doléhal slabý monotónní hlas velkoměsta.
Kocouři se povalovali po bytě, spinkali a vůbec nebojovali.............

Takže, milé dámy :
Radujme se jen tak...................




Vaše Jaromila



úterý 22. března 2011

Škrabák na boty.

Tentokrát vám chci představit tichého, většinou železného pomocníka, který je v našem moderním životě skoro k vyhynutí !
Je to škrabák na boty.

Zrovna nedávno jsem mojemu pánovi navrhovala, aby pořídil a instaloval škrabák, aby mi nenosil bláto až do kuchyně !!!
Možná si řeknete, že jsme čuňata, ale to víte, ve staré chalupě je s přezouváním trochu jiná situace, než v bytě...

Dřív se hospodáři taky nevyzouvali, když přišli v poledne k obědu.
Tak to praktikuje i můj hospodář !!!

Proto pátrám po typech škrabáků a uvažuji o jeho instalaci u domovních dveří.

I v městě Brně , ikdyž se zdá , že je to brontosaurus, jsou ještě dnes škrabáky k vidění.
Někde dožívají, někde se zachovalo jen torzo a někde žijí novým životem.........















U nových skleněnokovových "výkladních skříní" už jsou vysoce efektivní systémy škrabáků na obuv, které obsluhují specializované firmy.
Jak mi nedávno hlásila moje mladá.
Prý přišel boreček, který čistí nebo vyměňuje rohože u dveří v jejich firmě a když viděl, jak je rohož špinavá a zablácená, tak utrousil poznámku : "...co to bylo za čuně, ten člověk musel přijít rovnou z pole.............! "
..........moje mladá se jen zatvářila jakoby nic a nenápadně kopla své zablácené pohorky hlouběji pod pracovní stůl........
( Na omluvu, bydlí totiž v okrajové části města, kde jeden úsek cesty je živelně neupravený a proto ty zaablácené boty :D )
V novodobém pojetí se škrabáky vyskytují ve formě zvířátek, ale nelíbí se mi, že bych si měla čistit boty o hřbet jezevčíka nebo kačenky..!
Mějte se krásnějarně......
Vaše Jaromila





úterý 15. března 2011

Velikonoční slon.

K dnešnmu příspěvku mě inspirovalo hned několik podnětů, které měly stejného jmenovatele-SLON.

Když si tak prohlížím dekorace na velikonoční téma, pořád dokola vidím zajíčky, slepičky, kuřátka, vajíčka, peříčka......
......Tak mám pocit, že by to chtělo změnu !
Což takhle velikonoční slon.....!?

Před časem jsem pečlivě zabalila keramickou figurku a nachystala balíček pro zájemce....... už se neozval !
Ten zájemce....
Bylo mi líto balíček se slonem vyhodit a tak se stěhoval hlouběji do útrob domu.
Cestoval po policích na komoře, až skončil na půdě.
Jednoho dne při neustálém překládání jsem se nas.štvala a milou krabici chytla a hodila k ostatním pokladům do vozíku.
Před odjezdem do sběrného dvora jsem rovnala "materiál" ve vozíku, když na mně opět kukla krabička s nápisem "POZOR SLON".

Znovu se mi rozčeřily vzpomínky a znovu jsem milého slona zachránila !

Za uchem má to květinové dítě Talovín (Eranthis).







Dřepěla jsem a zaostřovala slona, když se mi před obličejem mihla kula chlupů a lehla si na stolek přesně před slona.............!!?










V ostravské ZOO se množí sloni- velikonoční !

První, 78 kilové mimino už je na světě a druhé je na cestě na svět.
Při čtení zajímavého článku o slonech mě zaujala tato pasáž : ".........starší slonice JOHTI se tak dnes stala babičkou a její slůně bude sourozencem a zároveň i tetou nebo strýcem dnes narozeného samečka...."
Zajímavý rodinný vztahy !
Tatínek slon prý porod nijak neprožíval. Prý jej buď prospal, nebo mu vůbec nevěnoval pozornost.......
zdroj: zoo Ostrava

3. sloní příběh
každý večer diskutujem s mojí mladou. Informuje mně o brněnském a někdy i soukromém životě. Jednoho večera mezi jinými zprávami utrousila: jsem sama doma, Martin šel hrát...
...že nevíte kam ?
Má s kamarády skupinu, kde basuje a ta skupina se jmenuje : SLONÍ SEN...................
Přeji vám voňavé jaro
Jaromila






úterý 8. března 2011

Už jsem tu s vámi rok !

Jak ten čas letí !
Už je to rok, kdy jsem vstoupila do této krásné společnosti s pocitem, že i já mám světu co říct a ukázat ......

Už rok se s vámi, milé dámy, setkávám nad vaší tvorbou, vašimi úžasnými inspirujícími nápady, nad střípky z vašich životů i vašimi pohledy na svět přes objektiv fotoaparátu.

Jsou to velmi zajímavá, poučná a obohacující setkání.

Ikdyž je to virtuální svět, vaše komentáře mi potvrzují, že je píše živý člověk, čehož si velice vážím
.
Děkuji za vaši přízeň a budu se snažit vám nabídnout ještě spoustu postřehů, zamyšlení, kytiček, věnečků a staré veteše, které ráda vdýchnu nový život.










" Sladkou tečku" na konec dnešního dne mi připravil tatík, který za mnou přišel s lahví Kateřinského růžového z Rakvic...............
Jako by věděl, že slavím ! Ale on to nevěděl ....
Pro naše rodiče je ten virtuální svět takový, řeknu nepochopitelný ! Já tomu sotva malilinko rozumím a proto se rodičům ani nesnažím vysvětlovat o co kráčí .............
Každé návštěvnici posílám miniklíneček z mého narozeninového minidortíčku.
Vaše Jaromila




středa 2. března 2011

Sádrový beránek.

Zdravím vás, milé dámy a páni !
Ze zdravotní vycházky do Hejtmana (= bývalý rybník, dnes rozsáhlé louky ) jsem si donesla velkou kytici pučících kočiček a na verandě jsem si " vyrobila" kousek jara. Když venku se to jaro nějak nemůže probudit !
Tulipánky rozhodly, že to bude laděný do růžovoučka..........

Ty dvě gypsový věci v popředí jsou předmětem mého zájmu a zkoumání.
Je to věc o které nevíme k čemu sloužila !
Myslíme si, že je to forma na nějaký cukrářský výrobek. Jsou to dvě formičky, které k sobě přiléhají, že je volný jen beránkův " podstavec".
Je to sádrový, tudíž nasákavý.........!?
Máte někdo představu k čemu se to používalo ???








Tulipánová polívka.............
Formičky z profilu....




Na stolku mám záclonu , která je z dědictví po pantátových tetičkách, které pracovaly v salónu módes róbes............ Záclona je dlouhá, protože okna ve starých domech byly vysoké. Je úžasně jemňunká a vždycky si představuji tu neskutečnou trpělivost, se kterou byla šikovnou rukou vyšívána.....!


Přeji vám teplíčko a sluníčko.
Vaše Jaromila






JEŠTĚ Z DOVOLENÉ

 Dobrý den, milí zlatí ! Z médií troubí alelujá gloriá, ale já jsem myšlenkami pořád v těch zvláštních zemích severně od nás. V přístavní...