čtvrtek 11. října 2012

HLEDÁM BROSKVOVÉ ÚDOLÍ


................."Znám pohádku o Broskvové zemi.
Jednou před dávnými časy odrazil rybář svůj člun od břehu.
Vesloval a vesloval, až splynul s řekou a oblohou. Kvečeru přiletěla bouře a liják.  Zdivočelý proud uchopil sampan a unášel ho do bezhvězdné noci.
Rybář zavřel oči.  Očekával smrt.
Hodiny se vlekly, přestalo pršet.
Svítalo.
Rybář se rozhlíží a vidí, že koryto řeky je stále užší a užší, až najednou řeky nebylo.
Loďka uvázla na mělčině.
Rybář vyskočí, spatří broskvový háj a kouř.
Jde za ním a dojde k lidem.
Dozvěděl se od nich, že tu žijí deset tisíc let.
Bez peněz a bez úředníků.  Bez vojáků a bez daní.
Bez policajtů.
Rybář se ptá, zda by ho vzali mezi sebe.  Souhlasili, jen prosili, aby nikdy neprozradil, že objevil jejich údolí.
Čas plynul.
Rybář zestárnul, oženil se s mladou ženou, ale nebyl šťastný. Stýskalo se mu po dětech, po starých přátelích a po první ženě.  Druhá žena ho milovala víc než sebe.
Ukázala mu cestu zpátky.

Zářivou nocí po voňavé řece se vracel rybář domů.  U první hospody připlaval ke břehu a přivázal sampan.  Při žlutém víně vypravoval o zemi, kde nemusíš mít peníze.  Kde nenajdeš ani policajta, ani vojáka.  Ani úředníka, ani lékárníka.
Lidi se usmívali a nevěřili.
Jen krčmář- policajt se tváří kysele.  Běží k císaři.  Císař se rozhodne zničit tu podivnou krajinu.  Pošle pochopy zajmout rybáře.  Donutí ho, aby je vedl tam, odkud se vrátil.

Šli a šli cestou necestou.
Broskvové údolí dodnes nenašli. "


Jaroslav Hovorka- Pavilón polozapomenutých snů.


vaše jaromila

2 komentáře:

  1. Milá Jaromilko, vybrala si nádhernou ukázku, moc si mě potěšila... Tuhle knihu jsem od pana Hovorky nečetla, musím si ji obstarat. Fotka je krásná, připomněla mi poloostrov Pelješač, tam je cesta podobným údolím a skoro nepotkáš živáčka...
    Hezkou sobotu, pa Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Jaromilko,
    moc hezká ukázka , kterou jsem do teď neznala.
    Měj se moc hezky !

    OdpovědětVymazat