MILUJI ZVLÁŠTNÍ SVĚTLO

                                   Jako vždy jsem si na něj musela šáhnout !

Přeji dobrý den, VŠEM !

Miluji zvláštní světlo v krajině........a když se mi do něj postaví krásný objekt, zde větrný mlýn, tak je mé fotooko přešťastné.

To lítám kolem jak šílenec a snažím se kouzelný přítomný okamžik  zachytit a uchovat na věčnost.

Jako v tomto případě.

Pro výlet jsme se rozhodli nějak pozdě a než jsme po bloudění toto místečko našli, slunko už bylo za obzorem a sedmero horami a devatero řekami............

Ale o to krásnější zážitek to byl, alespoň pro mně.

Jen kdyby tam nebyla taková sviňská, kousavá zima s ledovým větrem, který se zahryzával do všeho, co nebylo kryté šatstvem.

Ikdyž to byl krásný zážitek, tak už jsme se těšili na teplíčko na pumpě s horkým kafíkem ve zmrzlých dlaních...................
 

Kdo se chce dovědět více informací o tomto ( i jiných) větrných mlýnech, nechť učiní na :

www.povetrnik.cz/ větrné mlýny/

Tento krasaveček stojí nad obcí Chvalkovice v Litenčické pahorkatině na Kroměřížsku. 

Tak čau a užívejme si života, dokud jsme živí............

Vaše Jaromila

VÝLET ZA ZDRAVOU VODOU A DOBRÝM MLÍKEM

Dobrý den, milí, drazí !

Donesla se k nám informace o Statku Slížany, kteří mají mlékárnu, inu jeli jsme to vyzkoumat. A po cestě jsme se zastavili u této krásné kapličky v polích vyškovského kraje. 

Přivítalo nás krásný sluníčko. Tak jsme si užívali a fotili jak o závod, takový krásný světlo k tomu úplně vybízelo.

Tato kaplička stojí daleko od vesnice , postavili ji naši dědové a pradědové jako vděk za déšť po dlouhém období sucha v roce 1889 a zasvětili ji Panně Marii.

Zajímavé, že se stala několikrát terčem vandalů, kteří ji poničili a zpustošili. Zásluhou hodných lidí však vždy povstala a dodnes nám dělá radost a potěchu pro oko a duši.

Kochali bychom se ještě déle, ale byla taková divná kousavá zima, že jsme se dali radši na ústup. 

Dalším cílem byla studánka u Pačlavic na KM okrese : Zdravá voda. Kolem této studánky i kapličky si můžete udělat pěší tůru po červené turistické značce z Brankovic do Švábenic.

Pěkně upravená a opravená studánka krytá jakýmsi "domečkem", jen k prameni je dost obtížný se dostat,ale je to asi proto, abychom si té vody náležitě vážili. Musíš pokleknout a ještě se sehnout, aby sis nabral do hrníčku vody na osvěžení. Přišli jsme tam s barelkem, ale ani náhodou se do něj  nepodařilo nabrat vodu.

Už se  začlo stmívat, nebe růžovět a měla jsem tam pocit, jako bych se octla v nějakém strašidelném filmu, kdy se setměním stromy ožívají a tancují s babuškou Jaguškou.

Výlet jsme jako vždy zakončili na místní pumpě s horkým kafíčkem. Usrkávali voňavý mok a pohledy vpíjeli do  temných siluet stromů na sytě oranžovém západu slunce.

Hlavou mi vířily zážitky dnešního odpoledne s několika PROČ.

1.proč postavili kapličku kdesi v tramtárii, daleko od dědiny ?

2.proč se na světě najdou individua, kteří dokážou poničit a zpustošit a rozkrást dílo někoho druhého ?

3.proč si lidi najdou místo k životu  míle daleko od poslední prdelkové Lhoty v lese v pustině ?Jsem člověk odchovaný ve světle pouličních lamp a toto tmavé místo mi nahání husí kůži !

Už při našich pracovních cestách po krajích Československa jsem si říkala, proč se lidi usadili zrovna tady na tomto , kolikrát nehostinném místě ? Asi k tomu měli své důvody

Howk

Vaše Jaromila
 

Nadílka

 Tak taková nadílka se nám tady na střední Hané sesypala z nebe před pár dny.

Dnes už není po sněhu ani památky,jen rozbahněná cesta. To se dalo čekat, že sníh dlouho nevydrží, proto jsem se vydala na zdravotní procházku, všecku tu bílou nádheru zdokumentovat. A když nebude sníh na vánoce, budu se alespoň kochat obrázkama.

Byl to takový zvláštní čas, takový jako posvátný, všude ticho, ani ptáček nehlesnul, jen z nebe se sypal bílý sníh. Nikde nikdo, všichni byli zalezlí u kamen, užívala jsem si to .

Když napadal sníh, tak rázem byl svět jiný, takový sváteční, ikdyž vlastně byl všední den.

A co u vás ? Taky vám Svatý Petr ukázal na chvíli, jak vlastně vypadá sníh a nechal vás courat zasněženou pohádkou ?

Přeji vám pěkný čas  

Jaromila

Můj fotodeník duben 2020

 Rozhodla jsem se vybrat z každého měsíce to nejzajímavější, co se kolem mne děje.
Příště ten deníček asi rozdělím do více částí, abych případné obecenstvo nezahltila obrázkama. Ale dělám to vlastně pro sebe. A každý člověk se nějak rozvíjí a mění a co bylo dnes nemusí být zítra.

Velikonoční zajíčci vyhlíží jaro, jara se dočkali, ale ty velikonoce byly takový nějaký divný .
Letos se klepačovalo zvláštně, v určenou hodinu každý klepačoval před svým domem......
Žádné bujaré veselí na dědině, všude mrtvo, ticho, strach...

 Mistr Starkl mě nalákal obrázkem na titulní straně svého katalogu na tuto nádheru, tak jsem zvědav, co mi z těch prýtů vyroste za zázrak.

 Čeká na ptáčka........................

 Clivia miniata po tetičce tedy vůbec není miniata, už je pěkně velká, sama už ji neunesu !
Vloni jsem jí na léto,  posadila do záhonu pod hrušku , což jí prokazatelně prospělo. Ukázala už 5 oranžových kytiček. Každý den, když jsem kolem ní šla, tak jsem jí pochválila. A to se má, protože kytka je taky živý tvor, ikdyž nemluví, nemňouká ani neštěká ani......................

 UŽÍVEJ KAŽDÝ OKAMŽIK

 Kámošky od sousedů. Jsou to děcka a podle toho se chovají. Rozverně, rozpustile. Bekají, skáčou, honí se.................Akorát, když jsem slídila kolem plotu, tak se zastavily a čučely.

 Jarní talíř = špecle, omáčka na kuličky z Ikea, vajíčko natvrdo a zelenisko.

 Kvete trnka nebo švestka ?  To je jedno, šak mi rozumíte !

 Kočičí život. Válet se v záhoně občas chytit myšku a mňoukat u prázdné misky.

 Lunaria

 Acer japonicum Aconitifolium. Během roku je nenápadný, svou krásu naplno rozvine na podzim, kdy se jeho poměrně velké listy krvavě červeně zbarví. A to aby
 si člověk donesl židli nebo radši křeslo, pohodlně se usadil a pozoroval tu nádheru pěkně zblízka

 To samý můžu říct i o této kalině,Viburnum x carlcephalum. V době kvetení je to menší keřík obalený bílými NÁDHERNĚ VOŇAVÝMI koulemi.

 Takový divný mraky, takový jako rozpitý, to jsem ještě neviděla a že do nebe hledím často !!

 Kokoška pastuší tobolka v zapadajícím slunci.

 Kvete hruška, mám pod ní křeslo a s kafíčkem pozoruju hmyzáky při práci.............

 Sivá hlava.........................

 Cestou k Zuzančiné studánce. Ticho, svěží zeleň probouzející se přírody.

 Zuzančina studánka.
Sedíme na lavce, křoupeme jablko,kocháme se přírodou, když vtom se z lesa blíží skupinka lidí. Děcka letí první a když nás uviděli, tak volají na rodiče : mamí, TAM JSOU LIDI.............. Přišlo mi to tak divný, jako by uviděli brontosaura a měli strach že od něho chytí prašivinu !

 Ale ty pohledy stály za to ..................

 Boris si hoví v kocurníku, Šanta kočičí (Nepeta cataria). Kočky jí milují. Je krásný pozorovat ,jak se slastně tváří, okusují ji, olizují ji. válí se v ní.

 Kaplička sv. Anny v polích na kroměřížsku. Byla vystavená v roce 1848 na počest zrušení roboty.
Když jsem seděla na lavce vedle kapličky a užívala si přítomného okamžiku, přišlo mi strašně divný, jaký tam v těch polích bylo neskutečný TICHO. To si uvědomuji, ikdyž jdu vpodvečer za dědinu na procházku. TICHO. Jen ptáček občas zacvrliká.

Přeji vám ticho v hlavě, protože tam se rodí velké myšlenky. Ale jen v tichu.............
Vaše jaromila