JARNÍ TOULÁNÍ LEDNICKO VALTICKÝM AREÁLEM č 4

Ahoj, milí drazí !

.....sám se potuloval Podyjím

.....sedával na skále nad řekou

.....snil o cestě z pekel

.....hleděl na jihozápad

a složil tuto píseň. Kdo ?  Roman Horký z brněnského KAMELOTU...

https://youtu.be/n4Y9F-Mp2ss

No a tato píseň mi zněla v uších, když jsme se toulali kolem hrádku. Dovnitř jsme se nedostali, neboť cedule na bráně PRIVAT mluvila za vše !

Zažili jsme takovou úsměvnou příhodu. Nějací lidi, paní a pán se nějakým záhadným způsobem dostali za tu bránu a slídili tam. Já jsem se šla podívat na hrádek alespoň zboku a vtom z křoví vylezl pán. Tak jo ! Ale až jsme se potkali s mým pantátou (on totiž šel jinudy než já) , tak mi povídá, no ta paní byla štíhlá a ona se pod tou bránou prosmýkla po břiše, ale ten pán tam nemohl prolízt, neboť byl tlustý a břichatý, tak to musel obejít dokola přes to křoví.........chachááá no a já si říkala odkud leze !

A já se tak těšila, že si na něj (na ten hrádek) šáhnu ...a nic, tak jsem si alespoň šáhla na cimbuří.

ARCHEOPARK PAVLOV.

betonové monstrum, které jen na několika místech nakukuje do kraje prostřednictvím oken vyčnívajících nad úroveň terénu, jinak je celé schované pod zemí.

Nic proti architektům, ale uvnitř jsem měla pocit jak v protitankovým bunkru.

Jsou tam soustředěný unikátní nálezy a info , ale jaksi jsem tam nemohla dýchat, tak jsem to jen prolítla a rychle na světlo bóží.

Více informací najdete na : www.archeoparkpavlov.cz

Můj prapraprapra.....děda.......

Jediné oživení tohoto strašidla byl mikrozáhoneček s kosatci......

Ale na tomto místě, mi běhala husina po zádech. Když jsem si uvědomila souvislosti. Např.: jak dlouho se vyvíjí vrstva úrodné půdy a otisk věků uchovaný v půdě.......

Hned bych si šla šáhnout na tu neskutečnou historii zapsanou v odkrytých vrstvách půdy. Ještě teď, když to píšu, tak mi běhá mráz po zádech.

Je to divný, že v Archeoparku nic a tady takový rozechvění.........

Svérázný označení na toaletách v jedné hospůdce, kam jsme si zašli na hrachovou polívku

Pak jsme chvíli courali po pobřeží našeho novomlýnskýho móře a čuměli do dálky a poslouchali šplouchání vody. Na památku jsem si přivezla kus dřeva, torzo stromu ze zaplaveného lužního lesa.....

Zadumaný dopoledne v kraji vína, bílých skal , mamutů a Věstonické Venuše.

V této vesničce u hranic jsme bydleli.Ale né v tomto sklípku v jiném zrekonstruovaném a přestavěném na bydlení pro tůristy.

Toto byla poslední zastávka, posezení na kameňu s výhledem na Mikulov.

Tak ahoj Jižní Moravo a zas někdy příště.

 Vaše Jaromila

JARNÍ FLORA OLOMOUC 2022 - KVĚTY A SVĚTY

Zdravím vás, milí zlatí lidičkové z upršené, bouřkovité střední Moravy.

Naštěstí včera,když jsme byli na Flóře, tak bylo nádherně, sluníčko svítilo o sto péro !

Tento obrázek je dnešní stav po úpravách, vpravo pavilon E, vlevo gastrozóna s dlabancem.

Tento pohled je na stejné místo , ale před mnoha lety, před Ečkem byly dvě nádržky s fontánkou. Tuto fotku jsem našla na internetu a její autor je Ivo Rozehnal 8/2007.

Ve vstupní hale pavilonu A mě upoutaly tato jednoduché moderní květinové aranžmá, doplněné břízkama, krása !

Atrakcí hlavního pavilonu byl "klobouček", v němž byly naaranžovány květy, každou půlhodinu tento klobouček sjel dolů, květiny se smočily v bazénku , klobouček zase vyjel nahoru a na vodní hladině dělaly abstrakce kapky vody stékající z okoupaných rostlin.

Zelená je u květin taková divná barva, ale zvláštní. Tady bílozelený záhon ve vstupu do pavilonu A.

Když vyjdete z pavilonu A na terasu, uvidíte lidičky hemžící se kolem stánků s rostlinkami a když se podíváte hlouběji do parku, někteří uvidí most, kterým se dříve dalo vyjít z pavilonu A a kochat se pohledem na park a hlavní Rudolfovu alej.

Zákoutí ve Smetanových sadech. Dříve se dělalo posezení pro unavené návštěvníky jinak. Zídka , půl metru vysoká, krytá dřevěnými prkny, kde se vešlo hodně lidiček a byli pospolu !!! Dnešní trend zahradního mobiliáře, kde si může sednout jen 1 člověk, aby byl dostatečně daleko od svého souseda se mi vůbec nelíbí a odráží to ducha doby !!!

Co se vám líbí více ? Jednotlivé "křesla", nebo (zde na obrázku vzadu) lavice pro vzájemnou pospolitost ?

Pozůstatky původní architektury, už nevím k čemu to sloužilo, snad bludiště, nebo jen takový "domeček". Před ním místo na záhon cibulovin či letniček.......................Dnes přikrášlený sprejerskými díly, ale to mi zas až tak nevadí .....

No a co nesmí na takových akcích chybět , je DLABANEC! Grilovaná šunka, klobásky, cigára, halušky atd atd.

A KÁÁÁÁÁVA, bez ní by to nebylo ono. Jen si tak posedět, jedním uchem poslouchat sousedy, jaké mají zážitky, kochat se žlutou řekou narcisků, sledovat procházející návštěvníky a jejich psí společníky, usrkávat lahodnou kááávičku a zakusovat koláčem. Co mi ještě schází ke štěstí ? 

Ptáte se, co jsme si koupili ? Inu :červený angrešt roubovaný na kmínku, Gladiolus callianthus, Eremurus bungeii. Ještě jsem chtěla růži "Gertrude Jekyll" a Wistaria frutescens"Amethyst Falls", ale to snad příště.

Totok mě zaujalo, co ještě lidi nevymyslí ! Takový druhy, to mi připadá jak "kočkopes" !

 Mějte se krásně a žijte dnes !

Vaše Jaromila

ZRYCHLENÝ SVĚT

Splašený, zrychlený svět

Události posledních dvou let nás měly naučit přibrzdit, zpomalit, ale jak pozoruji, velké většině lidí se to nepodařilo a jsou šťastni, že se svět vrátil do "starých " kolejí.

Honba za něčím, neklid, přemíra informací je to, co vidím, že lidi hodně trápí. Všechno musí mít pokud možno hned ! Jak dlouho šel dříve dopis ? Jak dlouho trvalo, než se vyfotilo 12 nebo 24 obrázků na film a pak ještě vyvolat a v temné komoře se těšit na obrázky ? 

Přijde mi to jak v té pohádkové knížce o Osmijankovi, jak se svým psem Dunčem putovali po divných krajinách . Konkrétně "O načisto zrychlené krajině."   Byla to sice útlá knížečka, ale přečetla jsem jí jako děcko několikrát a vždycky se přenášela jednou do obrácené krajiny, jindy do čokoládové krajiny, hloupé krajiny, zpomalené krajiny, zrychlené krajiny, papírové krajiny, dětské krajiny nebo začarované krajiny.

Možná vám tento příspěvek bude připadat velmi nudný, ale když se lépe podíváte na přírodu nikdy není nudná, jen člověk musí přibrzdit a nehnát se pořád někam. Všímat si rozmanitostí barev a forem v přírodě v každém ročním období jiných. 

Ráda přináším barvy přírody do domova. Ať už ve formě věnečků z čehokoliv, co najdu v lese nebo na mezi, nebo barevnosti nábytku, doplňků, povlečení, prostírání. Křiklavé barvy u mně neuvidíte. Jedině tlumené, přírodní.

Proto chodím za každého počasí ven a užívám si toho.

Slovy J.Duška : "..........miluju planetu jako prostor Rajské zahrady,jako prostor harmonie, setkávání, soužití rozmanitých lidí, typů ras druhů, považuji tuto planetu za velký unikát......ta původní čirá radost, ten čistý úžas nad existencí, ta radost,že tu jsme, ve hmotě, že tu jsme v těch tělech, je to famózní zážitek,spousta entit nejsou v tělech, jsou v jakýchsi vibracích, neznají tělesnost, neznají zážitek tělesnosti, který je tak opojný ,přitažlivý ,že některé duše nutí se sem vracet, cpou se zpátky na planetu, protože to jinde není, zážitek tělěsnosti, který je zvláštním způsobem přitažlivý.........."

Tak si uvědomte, že tu na té Zemičce jsme jen mikrosekundu a plnými doušky si to užívejte. 

.....a neposlouchejte správy a vyhoďte televizi, říkají tam jen bludy,aby zblbli lidi .

Krásný čas vám přeje Jaromila