ČERNOBÍLÝ SVĚT

Ahoj všeci !

Na návštěvu skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm jsme si vybrali perfektní den , kdy nebe bylo až na zemi, sluníčko schovaný kdesi za sedmero horami a sedmero řekami.

Byl to den určený pro školy s ukázkami zimních prací a  přípravy vánoc. V několika chalupách se topilo a pracovnice muzea měly pro děcka připravený roztomilý povídání a někde i dobrotky jako cukroví nebo vánočku.

U nás se tomuto "zařízení" říká čarabadla a slouží k dosoušení sena.....

Co byste řekli takovýmu poleženíčku na vyhřáté peci ? 

Tady jsme spolu s děckama dostali hrnek voňavého lipového čajíku, mňam...a chvíli si poslechli milé povídání o vánočních zvycích na dědině.

V hospodářským dvoře ,kde kačeny seděly na prahu jak babky drbny, z chlíva hýkal oslík v králéčincu dupali ušáci, mě zaujal stromeček zapíchnutý v hnoju. Asi jsem se divila moc nahlas, že najednou se za námi objevil pracovník muzea a vysvětlil nám , že na vánoce naši dědové jeden stromeček dávali před dveře do domu, druhý se připevnil na plotek od zahrádky jako poděkování za úrodu a třetí se zapíchl právě do hnoje jako dík domácím zvířátkům.

Děcka zazpívali  písničku Mikulášovi a byli odměněni krajánkami (křížaly). A čerti byli dneska hodní !

Ještě jsme zavítali do obecné školy, kde jsme chvíli klábosili s panem učitelem, zastavili se v kovárně, v domečku kde babky zdobily perníčky, a dalším, kde předly na kolovrátku nitě z ovčí vlny.

Tak jsme se ve skanzenu trošku naladili na sváteční notu, se sněhem to bylo docela pohádkový, sice takový pošmourný. Ale berem svět takový, jaký  je !

A to doporučuju i vám všem, nenechte se vtahovat do něčeho, co nechcete, dělejte a jděte tam, kam vás vede vaše srdce.

Vaše Jaromila
 

MILUJU MLHU

A jsme zase o rok starší ! Ale to neva, když je člověk mladý duchem, tak nějaký čísla mu nemají co říct !

Nedávno sedla na náš kraj mlha a to byl pro mně impuls zvednout zadek z gauče a  vytáhnout paty z teplíčka a jít se projít do té úžasně magické a tajemné přírody zahalené do bílého závoje.

Co jsem cestou potkala a co mě zaujalo vidíte na obrázcích.

Ti, kteří mě znáte, víte, že jsou to domečky a věci, které něco pamatují  a mohly by vyprávět, kdyby uměly mluvit ! 

A taky jsou to samozřejmě rostliny !

Mám ráda a obdivuji detaily, se kterými měli naši dědové trpělivost a cit ! Dneska máme milión různých pomocníčků, které nám šetří čas, ale umíme ho využít na rozumný , užitečný a krásný věci ?      

Do nosu mě cvrnkla krásně nachová barvička v tomto černobílém světě. Mimochodem tato barva je poslední dobou moje oblíbená !   Tato rostlinka se jmenuje :Pámelník červený- Symphoricarpos orbiculatus. Abyste věděli !

                                                                                                                     

Další kráska mojí oblíbené barvy je : Krásnoplodka- Callicarpa bodinieri. Teď je ještě pěkná, ale jak přemrzne, už moc parády nenadělá !

Kdyby ty věci  a domy uměly mluvit..........ráda bych si s nimi pokecala......

To je cesta k nám, kdybyste někdy chtěli přijet na kafíčko............

Knihu od pana Chlouby- Setkání v zahradách jsem dostala pod stromeček, ale momentálně ji čte náš černý chlupatý vařbuchta.

Mějte se krásně a přeji vám klid a mír v duši.

Vaše Jaromila
 

ZASE TEN VESELÝ KOPEC.........

.....už vás slyším :  ZAS TEN VESELÝ KOPEC ! 

Já vím,že jsem s tím skanzenem otravná, ale nemůžu si pomoct, je to taková sbírka šikovnosti a řemeslné zručnosti našich dědů, inspirace, kdy různé nástroje, nábytek, skříňky a poličky jsou aktuální i dnes. Jen si všimněte, jak byly třeba zdobené věci ze dřeva denní potřeby, trámy, konce krovů atd.

Při každé návštěvě uvidím něco, čeho jsem si minule nevšimla, třeba komínky na chalupách, no není to nádhera ?

Příjemně jsme se naladili na sváteční čas, v klidu si prohlídli vyzdobené světničky, ve většině se topilo v kachlákách, ááách, tam bylo příjemně a voňavo, až se nám nechtělo jít pryč.

No nic, venku byla vlezlá zima a v hospodě měli otevřeno jen do 15 hodin.

A než sníme výborný guláš, zatím se podívejte na obrázky.             

 Mějte se pěkně Vaše Jaromila

ČIČMUNDA

Můj kámoš Čičmunda

Když jsme se poznali, ležel hubou dolů přikrytý mnohaletými vrstvami listí, větviček, mechů a lišejníků v tajemné, zarostlé zahradě pod vysokými stromy, kde kolem něj v noci určitě tančily víly a lesní skřítci pořádali své reje.

Poté další roky stál v koutě zahrady opřený o smrk a kdyby jsme ho nevysvobodili z břečtanových chapadel, tak by si ho matka příroda přivlastnila pro sebe a navěky by zmizel z očí lidí.

Vždycky když jsem šla kolem, tak jsem mu dávala naději slovy : ....kámo, vydrž ....!

Až po létech jsme vyslyšeli jeho prosebné volání a vytvořili jsme mu trochu důstojnější místo " k životu "

Když si potřebuju odpočinout po práci na zahrádce, uvařím si kafíko, sednu si k Čičmundovi a povídáme si o životě a tak........

Otvírá si na mě hubu a prosí , abych mu už konečně dala životodárnou vodu, pro kterou je stvořený, ale bohužel jsem ještě nenašla vhodnou nádobu, do které by mohl "chrlit" a neprskalo by to všude kolem.

Tak jsem mu slíbila, že letos mu udělám radost a bude se moci projevit po svém. Taky k němu zasadím nějakého zeleného kamaráda, aby mu nebylo smutno. Třeba kapradinu. A další kamarádi , kterým se bude líbit v jeho přítomnosti za ním určitě přijdou !

PS: dříve to byl JEN chrlič, ale zedník Pája, který ho s panem L. usazoval do zídky, mu začal říkat Čičmunda, no a to jméno už mu zůstalo !

Mějte se krásně a opatrujte se !

Vaše Jaromila
 

VESELÝ KOPEC

Přeji dobrý večer,když u nás na Hané se udržel letos sníh jen 1 den, tak vám posílám pár obrázků zasněžené krajiny. Fotky jsou sice pár let staré, ale pro tuto předvánoční atmosféru jako dělané. 

Když jsme bydleli na Českomoravské Vysočině, v každém ročním období jsme navštěvovali toto malebné údolíčko, kam jsou přeneseny domky a usedlosti z okolí.

V tento čas tam bylo obzvlášť krásně a malebně. Světnice domečků byly slavnostně vyzdobeny, všude to vonělo cukrovím, perníčky, oplatky, jehličím,sušeným ovocem. Domečky byly krásně vytopené, že se nám ani odsud nechtělo jet pryč.V každém domečku byl jiný řemeslník a předváděl nám umění našich předků. Dráteník,svíčkař, šindelář, řezbář, kovář, košíkář a spousta dalších.

Tak se se mnou projděte zasněženou pohádkou ,zavřete oči a určitě ucítíte to voňavé utulno ve  starých světnicích.

 Mějte se krásně , vaše Jaromila.

ZUB ČASU

Dobrý den, človíčci !

Jak mnozí víte, jsem ulítlá na staré věci s duší. Sbírám všecko možný, ale párkrát se mi stalo, že jsem z těch věcí byla tak unavená, že spousta letěla do kontejneru. Jak jistě víte, když něco vyhodíš, něco nové přijde. A taky, že jo, našla jsem jiné neohleděné věci, které mi dělaly a dělají radost.  Mám ráda věci s historií, věci, které by mohly vyprávět příběhy, jenže mlčí......................Co všecko zažily tyto troky, kolik prasat se v nich pařilo, jaký byl hospodář,jak se mu žilo,  jaký byl řezník, v jaké době se ty věci děly ???                                               

No, tak jsem se trochu zasnila, to se mi stává často ! To byla malinká procházka po dvoře a že těch zvláštností mizejících z dnešního světa je tu ještě spousta. Ale hupky dupky do přítomnosti, kdy za chvíli budeme rožíhat světýlka na stromečku i jinde , péct perníky, vít věnce, vyrábět hvězdy a andělíčky, vařit šípkovou marmeládu, čučet do ohně anebo na poletující vločky přes okno a každý po svém si užívat volného času.
 Přeji vám pěkný podzimně předvánoční čas. Vaše Jaromila