Když jsme bydleli na Českomoravské Vysočině, v každém ročním období jsme navštěvovali toto malebné údolíčko, kam jsou přeneseny domky a usedlosti z okolí.
V tento čas tam bylo obzvlášť krásně a malebně. Světnice domečků byly slavnostně vyzdobeny, všude to vonělo cukrovím, perníčky, oplatky, jehličím,sušeným ovocem. Domečky byly krásně vytopené, že se nám ani odsud nechtělo jet pryč.V každém domečku byl jiný řemeslník a předváděl nám umění našich předků. Dráteník,svíčkař, šindelář, řezbář, kovář, košíkář a spousta dalších.
Tak se se mnou projděte zasněženou pohádkou ,zavřete oči a určitě ucítíte to voňavé utulno ve starých světnicích.
Mějte se krásně , vaše Jaromila.
Jaromilko, nemáme to daleko, alespoň dvakrát za rok se tam zajedeme projít se. Nemusí být ani otevřeno, to jsme skoro raději, býváme tam sami :o) Tolik sněhu tam bylo, když byl Aaron malý, proskakoval závěje a moc ho to bavilo :o)
OdpovědětVymazatMěj příjemné dny, Helena
Tak to je nádhera pro mne, holku z hor, která miluje prostotu a "žije" jen v zimě a ve sněhu. Kdybych věděla, kde přímo to je, tak bych se tam hned odstěhovala, a protože nejsem ani kovářka, košíkářka, šindelářka či co jiného, dělala bych tam třeba i jen místní strašidlo, jen aby mne tam nechali žít. Díky za tu krásu.
OdpovědětVymazatUž jsem si našla, kde to je a určitě se tam pojedu podívat (nejraději v zimě, pokud bude někdy i sníh).
VymazatA já se nastěhuju do chaloupky vedle a budem strašit spolu, jo ?
Vymazat