ČERNOBÍLÝ SVĚT

Ahoj všeci !

Na návštěvu skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm jsme si vybrali perfektní den , kdy nebe bylo až na zemi, sluníčko schovaný kdesi za sedmero horami a sedmero řekami.

Byl to den určený pro školy s ukázkami zimních prací a  přípravy vánoc. V několika chalupách se topilo a pracovnice muzea měly pro děcka připravený roztomilý povídání a někde i dobrotky jako cukroví nebo vánočku.

U nás se tomuto "zařízení" říká čarabadla a slouží k dosoušení sena.....

Co byste řekli takovýmu poleženíčku na vyhřáté peci ? 

Tady jsme spolu s děckama dostali hrnek voňavého lipového čajíku, mňam...a chvíli si poslechli milé povídání o vánočních zvycích na dědině.

V hospodářským dvoře ,kde kačeny seděly na prahu jak babky drbny, z chlíva hýkal oslík v králéčincu dupali ušáci, mě zaujal stromeček zapíchnutý v hnoju. Asi jsem se divila moc nahlas, že najednou se za námi objevil pracovník muzea a vysvětlil nám , že na vánoce naši dědové jeden stromeček dávali před dveře do domu, druhý se připevnil na plotek od zahrádky jako poděkování za úrodu a třetí se zapíchl právě do hnoje jako dík domácím zvířátkům.

Děcka zazpívali  písničku Mikulášovi a byli odměněni krajánkami (křížaly). A čerti byli dneska hodní !

Ještě jsme zavítali do obecné školy, kde jsme chvíli klábosili s panem učitelem, zastavili se v kovárně, v domečku kde babky zdobily perníčky, a dalším, kde předly na kolovrátku nitě z ovčí vlny.

Tak jsme se ve skanzenu trošku naladili na sváteční notu, se sněhem to bylo docela pohádkový, sice takový pošmourný. Ale berem svět takový, jaký  je !

A to doporučuju i vám všem, nenechte se vtahovat do něčeho, co nechcete, dělejte a jděte tam, kam vás vede vaše srdce.

Vaše Jaromila
 

TMA TMOUCÍ

Tak už jsem rozčísla tu tmu tmoucí prvním světelným řetězem. Když jsem ho loni smotávala, říkala jsem si, že jedině tak je to správně a pak se mi bude dobře rozmotávat . To bylo jen moje zbožný přání, protože řetěz si žije svým životem a znovu jsem s ním zápasila !!! Ale zvítězila jsem !!!

Už u nás "cosi" napadlo, ale je sviňský sychravo, tak venku jen to nejnutnější a teplíčko z krbu a hrnek kafe to jistí.

Každý den se snažím vylízt ven alespoň na hodinu. Když člověk nikam nemusí, tak je to velice návykové jen čučet doma. Chodím až před setměním a užívám si nebeskýho divadla.

Dosti často se přistihnu, že jen tak čučím z okna a žiju si takový pomalý život. My totiž bydlíme na kopečku, kde máme krásný výhled na celou dědinu i přilehlé okolí.

 Bude to asi tím, že let přibývá a už nemáme potřebu nikam spěchat a furt něco dohánět. Žijeme si takovým poklidným životem , do města jen za nákupy a do Zlína do hobbymarketu, protože jsem si něco vymyslela v letní kuchyni. Tak spojíme dobro z užitečným a zakončíme to jak jinak kááávou a něčím dobrým na zub.

Tak to asi bude protentokrát vše. Takový drobnosti jako, že jsem tak vehementně čistila pračku, až jsem totálně ucpala filtr, že jsme museli pořídit pračku novou. Nebo že jsme koupili sušičku na ovoce a pantáta ji naplnil jablíčkama a sušil a sušil a když jsem po několika hodinách vešla do letní kuchyně , tak ze zdí, ze stropu, z nádobí z nábytku ze zavařenin, prostě ZE VŠEHO kapala voda. On totiž páneček zapomněl otevřít okno či dveře.!!!

A tak dál a tak dál, ale takový věci se určitě dějí i v jiných domácnostech.

Zacvičte si kočičí hřbet s naší kočou a mějte se fajn a neposlouchejte správy , protože kecají . Pravda začíná tam, kde končí signál televize !!! 

Běžte radši do lesa ! 

Vaše Jaromila

JARNÍ TOULÁNÍ LEDNICKO VALTICKÝM AREÁLEM č 4

Ahoj, milí drazí !

.....sám se potuloval Podyjím

.....sedával na skále nad řekou

.....snil o cestě z pekel

.....hleděl na jihozápad

a složil tuto píseň. Kdo ?  Roman Horký z brněnského KAMELOTU...

https://youtu.be/n4Y9F-Mp2ss

No a tato píseň mi zněla v uších, když jsme se toulali kolem hrádku. Dovnitř jsme se nedostali, neboť cedule na bráně PRIVAT mluvila za vše !

Zažili jsme takovou úsměvnou příhodu. Nějací lidi, paní a pán se nějakým záhadným způsobem dostali za tu bránu a slídili tam. Já jsem se šla podívat na hrádek alespoň zboku a vtom z křoví vylezl pán. Tak jo ! Ale až jsme se potkali s mým pantátou (on totiž šel jinudy než já) , tak mi povídá, no ta paní byla štíhlá a ona se pod tou bránou prosmýkla po břiše, ale ten pán tam nemohl prolízt, neboť byl tlustý a břichatý, tak to musel obejít dokola přes to křoví.........chachááá no a já si říkala odkud leze !

A já se tak těšila, že si na něj (na ten hrádek) šáhnu ...a nic, tak jsem si alespoň šáhla na cimbuří.

ARCHEOPARK PAVLOV.

betonové monstrum, které jen na několika místech nakukuje do kraje prostřednictvím oken vyčnívajících nad úroveň terénu, jinak je celé schované pod zemí.

Nic proti architektům, ale uvnitř jsem měla pocit jak v protitankovým bunkru.

Jsou tam soustředěný unikátní nálezy a info , ale jaksi jsem tam nemohla dýchat, tak jsem to jen prolítla a rychle na světlo bóží.

Více informací najdete na : www.archeoparkpavlov.cz

Můj prapraprapra.....děda.......

Jediné oživení tohoto strašidla byl mikrozáhoneček s kosatci......

Ale na tomto místě, mi běhala husina po zádech. Když jsem si uvědomila souvislosti. Např.: jak dlouho se vyvíjí vrstva úrodné půdy a otisk věků uchovaný v půdě.......

Hned bych si šla šáhnout na tu neskutečnou historii zapsanou v odkrytých vrstvách půdy. Ještě teď, když to píšu, tak mi běhá mráz po zádech.

Je to divný, že v Archeoparku nic a tady takový rozechvění.........

Svérázný označení na toaletách v jedné hospůdce, kam jsme si zašli na hrachovou polívku

Pak jsme chvíli courali po pobřeží našeho novomlýnskýho móře a čuměli do dálky a poslouchali šplouchání vody. Na památku jsem si přivezla kus dřeva, torzo stromu ze zaplaveného lužního lesa.....

Zadumaný dopoledne v kraji vína, bílých skal , mamutů a Věstonické Venuše.

V této vesničce u hranic jsme bydleli.Ale né v tomto sklípku v jiném zrekonstruovaném a přestavěném na bydlení pro tůristy.

Toto byla poslední zastávka, posezení na kameňu s výhledem na Mikulov.

Tak ahoj Jižní Moravo a zas někdy příště.

 Vaše Jaromila

JARNÍ TOULKY LEDNICKO VALTICKÝM AREÁLEM č. 3

Ahoj lidi !

Vítám vás u dalšího dílu jihomoravského bloudění. A když říkám bloudění, myslím to doopravdy ! Pan L.nerad jezdí stejnou cestou a tak se stalo, že z Mikulova do Pavlova jsme prostě zabloudili !

Vjeli jsme do nějaké vísky, jeli podle značek,ale když už jsme jeli po 2. kolem kostela, tak nám docvaklo, že je kurnik někde chyba ! Taky, že jo, vesnička byla konečná. Ale po domluvě s domorodci jsme se nějak vymotali po jézeďácko vinné polňačce až na "hlavní".

Zafungovalo zde pravidlo, že všecko špatný je pro něco dobrý.

Po cestě jsme totiž narazili neplánovaně na skalní výchoz pojmenovaný (nevím proč) Kočičí skála u Mikulova.

Kouzelné místo s výhledem daleko do kraje na "lesy" vinohradů.

Když potkáme hrad, hmmm.  Když uvidíme zámek, no tak jooo. Když uvidíme kostel, no dóóbře, ale když uvidíme něco takové, jako tato Kočičí skála, srdce nám poskočí a pantáta se ani neptá, má-li zastavit. Sebrali jsme Nordic wolking a valili zkoumat a kochat se........

A jsme v Pavlově, prošli jsme se jednou uličkou a obdivovali upravené a vymazlené sklípky i sklípky, čekající na své nové pány.

Mám ráda funkční a zároveň řemeslně zpracované detaily. To se musím zastavit a na takový "obyčejný" rynhák si šáhnout     :-)

Taky mám ráda tajemný zákoutíčka a nahlížet do otevřených oken a dveří. .....

Tak kam pojedem dál ? Uvidíš....zněla odpověď..

Uviděla jsem, že jsem neuviděla, ona totiž bylinková zahrádka u zámku ve Valticích byla zavřená. Otevírali až 1.května.

Tak jsme se alespoň prošli parkem a zámeckým nádvořím a poslali domů pohled z " hlavního města vína"

Jak jsem už dnes jednou psala, pan L. nemá rád stereotyp. Do ubytka do Jevišovky prý pojedem jinou cestou. Tak jo !

Až jsme dojeli někam, kde nás vítala cedule "Achtung Staatsgrenze ", tak jsme poznali, že kurňa zas jedem blbě !

Ale po úzkých silničkách hraničního pásma jsme se oklikou dostali až do obce Jevišovka.

Toš tak. 

Mějte se pěkně a příště vás čeká poslední povídání z jarního výletu

Ahoj Vaše Jaromila