ZÁPISNÍK ZE 46. TÝDNE

Vítám vás, milí drazí u mého zápisníčku . 

Rozhodla jsem se, že si budu dělat fotopoznámky, co se událo v mém životě. Možná se divíte, že začínám špalkem se sekerou, ale z dalšího povídání vám to bude jasný !

To bylo tak, zůstaly mi nějaké cibulky tulipánů , narcisů, česneků , modřenců a ladoněk. Nachystala jsem si výživnou zeminu do truhlíků, ať mají "hoši" sílu. Rozmístila cibulky , ale už je nezasypala, protože mě chytla tma s tím, že to dodělám zítra. No zítra taky bylo cosi nutnějšího. Až třetí den jsem chtěla činnost dokončit a když přijdu k truhlíkům tak hrabu v zemině, hledám cibulky A NIC. Truhlíky byly prázdný. Tak se mi chvílu dýmilo z hlavy, co se to vlastně stalo ! 

Když mě uviděl pantáta, tak se uchechtl a povídá : no, já jsem včera potkal křečka a on měl cosi velikýho za  škraňama !  V tu chvíli mi to bylo jasný, kam zmizely všecky moje krásný cibulky !!!

Začala jsem škaredě nadávat na účet toho chlupatýho dacana, ale on se vlastně

 chová jak je jeho přirozenost, byla to jen moje blbost, že jsem mu předložila na zlatém podnosu takovou dobrotku. Přeju mu, ať se z těch cibulek zduje ........

Na dušičky jsme odmítli jet do Brna na hrobeček pantátových rodičů, ze známých důvodů. Normálně je Brno ucpaný, né tak na dušičky ! No a když jsme v Brně, tak musíme navštívit Ikea, spravit si náladu, nasát předvánoční atmosféru a něco dobrýho slupnout ( tentokrát to byla husí noha se zelím a bramborovými noky , mňam)  . Starší dcerka měla čas, tak jsme společně pokecali u kafíčka a dobrůtky .

V Ikea mě zaujaly hotové perníčky na vánoční domečky. Ale nějak se mi nedařilo je slepit, pořád se mi to rozjíždělo, ale nakonec to jaksi dopadlo a už mi voní na krbové římse....

Máte "svoji" studánku, kam jezdíte nebo chodíte na živou vodu? My máme několik a je to vždycky pěkný výlet někdy i s procházkou lesíčkem......

Poslední.

Čičmunda se diví, páni to už je zase podzim, toto ale utíká ten čas !

I takový je letošní podzim. Upršený. Ale já mám takový čas hodně ráda, protože se těším do domečku, kde je teplíčko u krbu s hrnkem něčeho teplého a voňavého........

Nainstalovali jsme na zábradlí krmítka pro ptáčky a kdo myslíte, že je vyzkoušel jako první ?
Užívejte si každého dne, vždyť je to vlastně zázrak, že tu můžeme být.

Nemyslete na minulost ani na budoucnost, ale věnujte maximální pozornost tomu, co můžete v danou chvíli ovlivnit.

Mějte se krásně. Vaše Jaromila

JARNÍ TOULKY LEDNICKO VALTICKÝM AREÁLEM č. 3

Ahoj lidi !

Vítám vás u dalšího dílu jihomoravského bloudění. A když říkám bloudění, myslím to doopravdy ! Pan L.nerad jezdí stejnou cestou a tak se stalo, že z Mikulova do Pavlova jsme prostě zabloudili !

Vjeli jsme do nějaké vísky, jeli podle značek,ale když už jsme jeli po 2. kolem kostela, tak nám docvaklo, že je kurnik někde chyba ! Taky, že jo, vesnička byla konečná. Ale po domluvě s domorodci jsme se nějak vymotali po jézeďácko vinné polňačce až na "hlavní".

Zafungovalo zde pravidlo, že všecko špatný je pro něco dobrý.

Po cestě jsme totiž narazili neplánovaně na skalní výchoz pojmenovaný (nevím proč) Kočičí skála u Mikulova.

Kouzelné místo s výhledem daleko do kraje na "lesy" vinohradů.

Když potkáme hrad, hmmm.  Když uvidíme zámek, no tak jooo. Když uvidíme kostel, no dóóbře, ale když uvidíme něco takové, jako tato Kočičí skála, srdce nám poskočí a pantáta se ani neptá, má-li zastavit. Sebrali jsme Nordic wolking a valili zkoumat a kochat se........

A jsme v Pavlově, prošli jsme se jednou uličkou a obdivovali upravené a vymazlené sklípky i sklípky, čekající na své nové pány.

Mám ráda funkční a zároveň řemeslně zpracované detaily. To se musím zastavit a na takový "obyčejný" rynhák si šáhnout     :-)

Taky mám ráda tajemný zákoutíčka a nahlížet do otevřených oken a dveří. .....

Tak kam pojedem dál ? Uvidíš....zněla odpověď..

Uviděla jsem, že jsem neuviděla, ona totiž bylinková zahrádka u zámku ve Valticích byla zavřená. Otevírali až 1.května.

Tak jsme se alespoň prošli parkem a zámeckým nádvořím a poslali domů pohled z " hlavního města vína"

Jak jsem už dnes jednou psala, pan L. nemá rád stereotyp. Do ubytka do Jevišovky prý pojedem jinou cestou. Tak jo !

Až jsme dojeli někam, kde nás vítala cedule "Achtung Staatsgrenze ", tak jsme poznali, že kurňa zas jedem blbě !

Ale po úzkých silničkách hraničního pásma jsme se oklikou dostali až do obce Jevišovka.

Toš tak. 

Mějte se pěkně a příště vás čeká poslední povídání z jarního výletu

Ahoj Vaše Jaromila

 

ZRYCHLENÝ SVĚT

Splašený, zrychlený svět

Události posledních dvou let nás měly naučit přibrzdit, zpomalit, ale jak pozoruji, velké většině lidí se to nepodařilo a jsou šťastni, že se svět vrátil do "starých " kolejí.

Honba za něčím, neklid, přemíra informací je to, co vidím, že lidi hodně trápí. Všechno musí mít pokud možno hned ! Jak dlouho šel dříve dopis ? Jak dlouho trvalo, než se vyfotilo 12 nebo 24 obrázků na film a pak ještě vyvolat a v temné komoře se těšit na obrázky ? 

Přijde mi to jak v té pohádkové knížce o Osmijankovi, jak se svým psem Dunčem putovali po divných krajinách . Konkrétně "O načisto zrychlené krajině."   Byla to sice útlá knížečka, ale přečetla jsem jí jako děcko několikrát a vždycky se přenášela jednou do obrácené krajiny, jindy do čokoládové krajiny, hloupé krajiny, zpomalené krajiny, zrychlené krajiny, papírové krajiny, dětské krajiny nebo začarované krajiny.

Možná vám tento příspěvek bude připadat velmi nudný, ale když se lépe podíváte na přírodu nikdy není nudná, jen člověk musí přibrzdit a nehnát se pořád někam. Všímat si rozmanitostí barev a forem v přírodě v každém ročním období jiných. 

Ráda přináším barvy přírody do domova. Ať už ve formě věnečků z čehokoliv, co najdu v lese nebo na mezi, nebo barevnosti nábytku, doplňků, povlečení, prostírání. Křiklavé barvy u mně neuvidíte. Jedině tlumené, přírodní.

Proto chodím za každého počasí ven a užívám si toho.

Slovy J.Duška : "..........miluju planetu jako prostor Rajské zahrady,jako prostor harmonie, setkávání, soužití rozmanitých lidí, typů ras druhů, považuji tuto planetu za velký unikát......ta původní čirá radost, ten čistý úžas nad existencí, ta radost,že tu jsme, ve hmotě, že tu jsme v těch tělech, je to famózní zážitek,spousta entit nejsou v tělech, jsou v jakýchsi vibracích, neznají tělesnost, neznají zážitek tělesnosti, který je tak opojný ,přitažlivý ,že některé duše nutí se sem vracet, cpou se zpátky na planetu, protože to jinde není, zážitek tělěsnosti, který je zvláštním způsobem přitažlivý.........."

Tak si uvědomte, že tu na té Zemičce jsme jen mikrosekundu a plnými doušky si to užívejte. 

.....a neposlouchejte správy a vyhoďte televizi, říkají tam jen bludy,aby zblbli lidi .

Krásný čas vám přeje Jaromila
 

VÝLET ZA ZDRAVOU VODOU A DOBRÝM MLÍKEM

Dobrý den, milí, drazí !

Donesla se k nám informace o Statku Slížany, kteří mají mlékárnu, inu jeli jsme to vyzkoumat. A po cestě jsme se zastavili u této krásné kapličky v polích vyškovského kraje. 

Přivítalo nás krásný sluníčko. Tak jsme si užívali a fotili jak o závod, takový krásný světlo k tomu úplně vybízelo.

Tato kaplička stojí daleko od vesnice , postavili ji naši dědové a pradědové jako vděk za déšť po dlouhém období sucha v roce 1889 a zasvětili ji Panně Marii.

Zajímavé, že se stala několikrát terčem vandalů, kteří ji poničili a zpustošili. Zásluhou hodných lidí však vždy povstala a dodnes nám dělá radost a potěchu pro oko a duši.

Kochali bychom se ještě déle, ale byla taková divná kousavá zima, že jsme se dali radši na ústup. 

Dalším cílem byla studánka u Pačlavic na KM okrese : Zdravá voda. Kolem této studánky i kapličky si můžete udělat pěší tůru po červené turistické značce z Brankovic do Švábenic.

Pěkně upravená a opravená studánka krytá jakýmsi "domečkem", jen k prameni je dost obtížný se dostat,ale je to asi proto, abychom si té vody náležitě vážili. Musíš pokleknout a ještě se sehnout, aby sis nabral do hrníčku vody na osvěžení. Přišli jsme tam s barelkem, ale ani náhodou se do něj  nepodařilo nabrat vodu.

Už se  začlo stmívat, nebe růžovět a měla jsem tam pocit, jako bych se octla v nějakém strašidelném filmu, kdy se setměním stromy ožívají a tancují s babuškou Jaguškou.

Výlet jsme jako vždy zakončili na místní pumpě s horkým kafíčkem. Usrkávali voňavý mok a pohledy vpíjeli do  temných siluet stromů na sytě oranžovém západu slunce.

Hlavou mi vířily zážitky dnešního odpoledne s několika PROČ.

1.proč postavili kapličku kdesi v tramtárii, daleko od dědiny ?

2.proč se na světě najdou individua, kteří dokážou poničit a zpustošit a rozkrást dílo někoho druhého ?

3.proč si lidi najdou místo k životu  míle daleko od poslední prdelkové Lhoty v lese v pustině ?Jsem člověk odchovaný ve světle pouličních lamp a toto tmavé místo mi nahání husí kůži !

Už při našich pracovních cestách po krajích Československa jsem si říkala, proč se lidi usadili zrovna tady na tomto , kolikrát nehostinném místě ? Asi k tomu měli své důvody

Howk

Vaše Jaromila