MŮJ ČERVNOVÝ SVĚT V OBRAZECH

 Je červen 2020, každodenní vycházka do polí-

 Řepka už konečně vyslíkla tu šíleně žlutou kamizolku.
V modravých dálkách vás zdraví Svatý Hostýn, poutní místo .

 Toto je fotka jak z podzimu, kdy se ptactvo chystá na cestu do teplých krajin......

 Takový obrázky mám nejraději, takový pod oparem .

 Kvete mák a slunce svítí se často ozývá z rádia ......

 Dovedu si představit takový letní sídlo, schovaní před krvežíznivými komáry a přitom v přírodě, kde mě probudí zpěv ptáků a paprsky vycházejícího slunka, nebo schovaní před deštěm pod střechou s výhledem do kraje ..............

 U nás na Hané nám tetička vždycky říkala : stójíš tam jak svaté za dědinó.............................

 Toto je obřadní síň na hřbitově, velice zvláštní vkusná stavba s krásným nápaditým okolím. Někdy udělám reportáž jen o této stavbě, neboť si to zaslouží.

 Světlo v krajině. Nemohla jsem se vynadívat, jak sluníčko zlatilo travky a osvětlovalo políčka.

 Tento pohled na barvičky západu mě taky nikdy neomrzí !

 Na chatě, vítr si pohrává s vysokou trávou, kteou jsem zachránila před všežravou sekačkou.

 Za určitého osvětlení je tato cestička za humny tajemná a zajímavá.

 A zase ten západ slunka. Tak jsem byla zaujatá kompozicí, že až jsem se narovnala a rozhlídla po okolí, všimla jsem si človíčka na políčku s česnekem, jak na mně civí, co tam blbnu. No, každý máme jiný záliby !

 Světlo na konci tunelu, jak příznačné pro tuto zvláštní dobu, kdy to asi hodně lidí potřebuje vidět !

 Chaloupka, chatička pod lesem, bez vody, bez elektriky, dovedete si to vůbec představit ?

 Modravé dálky, tak ty mě vždycky hodně přitahovaly.

 Tak tohoto vajdoša asi nemusím představovat,
 jen pro pořádek, Borisek spinká na vlněné dečce.

 Mám okno do dědiny, tak si ho vždycky vyzdobím nějakým kvítím, aby si kolemjdoucí potěšili oko.

 Každodenní procházka před spaním. A je zajímavý, že potkávám pořád stejný lidi.

 Takový pěkně opravený stavení na okraji dědiny, to potěší oko.

 Už jste si někdy všimli, jaký výraz mají sochy ? Jak se tváří ? Tato Dorota se teda tváří přinejmenším velice zvláštně.

 Chřiby, tam někde za kopcem je Zlín.

Chřiby, takový hory nehory. Taková zvrásněná krajina.

Tak a mějte se všeci móc pěkně.
Vaše Jaromila

FOTODENÍČEK KVĚTEN 2020

 Pěkný den vám přeji, milí drazí !
Přináším vám květnové defilé takových normálních věcí, které se kolem mne dějí.
Vegetace, která mě zaujala a která mě nepřestane fascinovat svojí krásou proměnlivostí, mnohdy obyčejnou neobyčejností.
Kocour jako vděčný objekt.
Protože nerada vařím, recepty u mně nehledejte :-))
Radši se toulám s foťákem nebo mobilem.
Koupila jsem si Fujifilm, tak se toho pohledu přes hledáček nemůžu nabažit. Kolikrát někam jdu a zapomenu proč jsem tam šla, protože uvidím nějakou kompozici, krásný světlo, situaci a to pak zapomenu na okolní svět .

                                          Clematis montana "Rubens"
Šplhavec, ke kterému jsem si dala křeslo a kochám se a kochám se a nemůžu se té záplavy růžovoučkých něžných kvítků nabažit.

                                          I toto patří do přírody, do zahrady už moc né, ale já to s pletím nějak nepřeháním. Každý má právo na život i ten plevel.

                                         Mám okno do dědiny, tak pro sebe i pro kolemjdoucí každý týden  naaranžuju nějakou kompozici která potěší oko.

                                         No, totok asi nemusím komentovat. Kvítka v truhlíku jsem zrušila !!

                                          To je ten pán se kterým sdílím domácnost. Dříve jsem ho stříhala, ale jak víte někteří, nemám ráda zbytečný pohyby a činnosti, tak mu před časem říkám, nechej si narůst háro, no a od té doby si to nemůže vynachválit !

                                          Už zrají ! Kompoty, hruškovica, krajánky.......................

                                         Oblíbená bylinka všech kocourů- kocurník.............

                                          Jednoho dne se ze zahrádky ozýval šílený řev, jdu tam a toto jsem uviděla, dacan chytil strakapouda. Nesežral ho, jen ho podlábil. Tak jsem milému ptáčkovi na druhý den šla udělat hrobeček do našeho urnového háje, kde odpočívají všecky naše kočeny.................

                                         Mladý stromeček ukazuje co umí- snad se dočkáme chutných slaďoučkých KUMOI.

                                          Kocour na grilu............

DORTMUND už začíná nakvétat. Je to ohromný pugét kouzelných rudých květů.
Mějte se pěkně a užívejte si dneška
Vaše jaromila

Můj fotodeník duben 2020

 Rozhodla jsem se vybrat z každého měsíce to nejzajímavější, co se kolem mne děje.
Příště ten deníček asi rozdělím do více částí, abych případné obecenstvo nezahltila obrázkama. Ale dělám to vlastně pro sebe. A každý člověk se nějak rozvíjí a mění a co bylo dnes nemusí být zítra.

Velikonoční zajíčci vyhlíží jaro, jara se dočkali, ale ty velikonoce byly takový nějaký divný .
Letos se klepačovalo zvláštně, v určenou hodinu každý klepačoval před svým domem......
Žádné bujaré veselí na dědině, všude mrtvo, ticho, strach...

 Mistr Starkl mě nalákal obrázkem na titulní straně svého katalogu na tuto nádheru, tak jsem zvědav, co mi z těch prýtů vyroste za zázrak.

 Čeká na ptáčka........................

 Clivia miniata po tetičce tedy vůbec není miniata, už je pěkně velká, sama už ji neunesu !
Vloni jsem jí na léto,  posadila do záhonu pod hrušku , což jí prokazatelně prospělo. Ukázala už 5 oranžových kytiček. Každý den, když jsem kolem ní šla, tak jsem jí pochválila. A to se má, protože kytka je taky živý tvor, ikdyž nemluví, nemňouká ani neštěká ani......................

 UŽÍVEJ KAŽDÝ OKAMŽIK

 Kámošky od sousedů. Jsou to děcka a podle toho se chovají. Rozverně, rozpustile. Bekají, skáčou, honí se.................Akorát, když jsem slídila kolem plotu, tak se zastavily a čučely.

 Jarní talíř = špecle, omáčka na kuličky z Ikea, vajíčko natvrdo a zelenisko.

 Kvete trnka nebo švestka ?  To je jedno, šak mi rozumíte !

 Kočičí život. Válet se v záhoně občas chytit myšku a mňoukat u prázdné misky.

 Lunaria

 Acer japonicum Aconitifolium. Během roku je nenápadný, svou krásu naplno rozvine na podzim, kdy se jeho poměrně velké listy krvavě červeně zbarví. A to aby
 si člověk donesl židli nebo radši křeslo, pohodlně se usadil a pozoroval tu nádheru pěkně zblízka

 To samý můžu říct i o této kalině,Viburnum x carlcephalum. V době kvetení je to menší keřík obalený bílými NÁDHERNĚ VOŇAVÝMI koulemi.

 Takový divný mraky, takový jako rozpitý, to jsem ještě neviděla a že do nebe hledím často !!

 Kokoška pastuší tobolka v zapadajícím slunci.

 Kvete hruška, mám pod ní křeslo a s kafíčkem pozoruju hmyzáky při práci.............

 Sivá hlava.........................

 Cestou k Zuzančiné studánce. Ticho, svěží zeleň probouzející se přírody.

 Zuzančina studánka.
Sedíme na lavce, křoupeme jablko,kocháme se přírodou, když vtom se z lesa blíží skupinka lidí. Děcka letí první a když nás uviděli, tak volají na rodiče : mamí, TAM JSOU LIDI.............. Přišlo mi to tak divný, jako by uviděli brontosaura a měli strach že od něho chytí prašivinu !

 Ale ty pohledy stály za to ..................

 Boris si hoví v kocurníku, Šanta kočičí (Nepeta cataria). Kočky jí milují. Je krásný pozorovat ,jak se slastně tváří, okusují ji, olizují ji. válí se v ní.

 Kaplička sv. Anny v polích na kroměřížsku. Byla vystavená v roce 1848 na počest zrušení roboty.
Když jsem seděla na lavce vedle kapličky a užívala si přítomného okamžiku, přišlo mi strašně divný, jaký tam v těch polích bylo neskutečný TICHO. To si uvědomuji, ikdyž jdu vpodvečer za dědinu na procházku. TICHO. Jen ptáček občas zacvrliká.

Přeji vám ticho v hlavě, protože tam se rodí velké myšlenky. Ale jen v tichu.............
Vaše jaromila