caffegarden

neděle 26. července 2020

MŮJ ČERVNOVÝ SVĚT V OBRAZECH

Je červen 2020, každodenní vycházka do polí-

Řepka už konečně vyslíkla tu šíleně žlutou kamizolku.
V modravých dálkách vás zdraví Svatý Hostýn, poutní místo .

Toto je fotka jak z podzimu, kdy se ptactvo chystá na cestu do teplých krajin......

Takový obrázky mám nejraději, takový pod oparem .

Kvete mák a slunce svítí se často ozývá z rádia ......

Dovedu si představit takový letní sídlo, schovaní před krvežíznivými komáry a přitom v přírodě, kde mě probudí zpěv ptáků a paprsky vycházejícího slunka, nebo schovaní před deštěm pod střechou s výhledem do kraje ..............

U nás na Hané nám tetička vždycky říkala : stójíš tam jak svaté za dědinó.............................

Toto je obřadní síň na hřbitově, velice zvláštní vkusná stavba s krásným nápaditým okolím. Někdy udělám reportáž jen o této stavbě, neboť si to zaslouží.

Světlo v krajině. Nemohla jsem se vynadívat, jak sluníčko zlatilo travky a osvětlovalo políčka.

Tento pohled na barvičky západu mě taky nikdy neomrzí !

Na chatě, vítr si pohrává s vysokou trávou, kteou jsem zachránila před všežravou sekačkou.

Za určitého osvětlení je tato cestička za humny tajemná a zajímavá.

A zase ten západ slunka. Tak jsem byla zaujatá kompozicí, že až jsem se narovnala a rozhlídla po okolí, všimla jsem si človíčka na políčku s česnekem, jak na mně civí, co tam blbnu. No, každý máme jiný záliby !

Světlo na konci tunelu, jak příznačné pro tuto zvláštní dobu, kdy to asi hodně lidí potřebuje vidět !

Chaloupka, chatička pod lesem, bez vody, bez elektriky, dovedete si to vůbec představit ?

Modravé dálky, tak ty mě vždycky hodně přitahovaly.

Tak tohoto vajdoša asi nemusím představovat,
jen pro pořádek, Borisek spinká na vlněné dečce.

Mám okno do dědiny, tak si ho vždycky vyzdobím nějakým kvítím, aby si kolemjdoucí potěšili oko.

Každodenní procházka před spaním. A je zajímavý, že potkávám pořád stejný lidi.

Takový pěkně opravený stavení na okraji dědiny, to potěší oko.

Už jste si někdy všimli, jaký výraz mají sochy ? Jak se tváří ? Tato Dorota se teda tváří přinejmenším velice zvláštně.

Chřiby, tam někde za kopcem je Zlín.

Chřiby, takový hory nehory. Taková zvrásněná krajina.

Tak a mějte se všeci móc pěkně.
Vaše Jaromila

úterý 9. června 2020

FOTODENÍČEK KVĚTEN 2020

Pěkný den vám přeji, milí drazí !
Přináším vám květnové defilé takových normálních věcí, které se kolem mne dějí.
Vegetace, která mě zaujala a která mě nepřestane fascinovat svojí krásou proměnlivostí, mnohdy obyčejnou neobyčejností.
Kocour jako vděčný objekt.
Protože nerada vařím, recepty u mně nehledejte :-))
Radši se toulám s foťákem nebo mobilem.
Koupila jsem si Fujifilm, tak se toho pohledu přes hledáček nemůžu nabažit. Kolikrát někam jdu a zapomenu proč jsem tam šla, protože uvidím nějakou kompozici, krásný světlo, situaci a to pak zapomenu na okolní svět .

Clematis montana "Rubens"
Šplhavec, ke kterému jsem si dala křeslo a kochám se a kochám se a nemůžu se té záplavy růžovoučkých něžných kvítků nabažit.

I toto patří do přírody, do zahrady už moc né, ale já to s pletím nějak nepřeháním. Každý má právo na život i ten plevel.

Mám okno do dědiny, tak pro sebe i pro kolemjdoucí každý týden naaranžuju nějakou kompozici která potěší oko.

No, totok asi nemusím komentovat. Kvítka v truhlíku jsem zrušila !!

To je ten pán se kterým sdílím domácnost. Dříve jsem ho stříhala, ale jak víte někteří, nemám ráda zbytečný pohyby a činnosti, tak mu před časem říkám, nechej si narůst háro, no a od té doby si to nemůže vynachválit !

Už zrají ! Kompoty, hruškovica, krajánky.......................

Oblíbená bylinka všech kocourů- kocurník.............

Jednoho dne se ze zahrádky ozýval šílený řev, jdu tam a toto jsem uviděla, dacan chytil strakapouda. Nesežral ho, jen ho podlábil. Tak jsem milému ptáčkovi na druhý den šla udělat hrobeček do našeho urnového háje, kde odpočívají všecky naše kočeny.................