Vítám vás u dalšího dílu jihomoravského bloudění. A když říkám bloudění, myslím to doopravdy ! Pan L.nerad jezdí stejnou cestou a tak se stalo, že z Mikulova do Pavlova jsme prostě zabloudili !
Vjeli jsme do nějaké vísky, jeli podle značek,ale když už jsme jeli po 2. kolem kostela, tak nám docvaklo, že je kurnik někde chyba ! Taky, že jo, vesnička byla konečná. Ale po domluvě s domorodci jsme se nějak vymotali po jézeďácko vinné polňačce až na "hlavní".
Zafungovalo zde pravidlo, že všecko špatný je pro něco dobrý.
Po cestě jsme totiž narazili neplánovaně na skalní výchoz pojmenovaný (nevím proč) Kočičí skála u Mikulova.
Kouzelné místo s výhledem daleko do kraje na "lesy" vinohradů.
Když potkáme hrad, hmmm. Když uvidíme zámek, no tak jooo. Když uvidíme kostel, no dóóbře, ale když uvidíme něco takové, jako tato Kočičí skála, srdce nám poskočí a pantáta se ani neptá, má-li zastavit. Sebrali jsme Nordic wolking a valili zkoumat a kochat se........
A jsme v Pavlově, prošli jsme se jednou uličkou a obdivovali upravené a vymazlené sklípky i sklípky, čekající na své nové pány.
Mám ráda funkční a zároveň řemeslně zpracované detaily. To se musím zastavit a na takový "obyčejný" rynhák si šáhnout :-)
Taky mám ráda tajemný zákoutíčka a nahlížet do otevřených oken a dveří. .....
Tak kam pojedem dál ? Uvidíš....zněla odpověď..
Uviděla jsem, že jsem neuviděla, ona totiž bylinková zahrádka u zámku ve Valticích byla zavřená. Otevírali až 1.května.
Tak jsme se alespoň prošli parkem a zámeckým nádvořím a poslali domů pohled z " hlavního města vína"
Jak jsem už dnes jednou psala, pan L. nemá rád stereotyp. Do ubytka do Jevišovky prý pojedem jinou cestou. Tak jo !
Až jsme dojeli někam, kde nás vítala cedule "Achtung Staatsgrenze ", tak jsme poznali, že kurňa zas jedem blbě !
Ale po úzkých silničkách hraničního pásma jsme se oklikou dostali až do obce Jevišovka.
Toš tak.
Mějte se pěkně a příště vás čeká poslední povídání z jarního výletu
Ahoj Vaše Jaromila
