Rozhodla jsem se vybrat z každého měsíce to nejzajímavější, co se kolem mne děje.
Příště ten deníček asi rozdělím do více částí, abych případné obecenstvo nezahltila obrázkama. Ale dělám to vlastně pro sebe. A každý člověk se nějak rozvíjí a mění a co bylo dnes nemusí být zítra.
Velikonoční zajíčci vyhlíží jaro, jara se dočkali, ale ty velikonoce byly takový nějaký divný .
Letos se klepačovalo zvláštně, v určenou hodinu každý klepačoval před svým domem......
Žádné bujaré veselí na dědině, všude mrtvo, ticho, strach...
Mistr Starkl mě nalákal obrázkem na titulní straně svého katalogu na tuto nádheru, tak jsem zvědav, co mi z těch prýtů vyroste za zázrak.
Čeká na ptáčka........................
Clivia miniata po tetičce tedy vůbec není miniata, už je pěkně velká, sama už ji neunesu !
Vloni jsem jí na léto, posadila do záhonu pod hrušku , což jí prokazatelně prospělo. Ukázala už 5 oranžových kytiček. Každý den, když jsem kolem ní šla, tak jsem jí pochválila. A to se má, protože kytka je taky živý tvor, ikdyž nemluví, nemňouká ani neštěká ani......................
UŽÍVEJ KAŽDÝ OKAMŽIK
Kámošky od sousedů. Jsou to děcka a podle toho se chovají. Rozverně, rozpustile. Bekají, skáčou, honí se.................Akorát, když jsem slídila kolem plotu, tak se zastavily a čučely.
Jarní talíř = špecle, omáčka na kuličky z Ikea, vajíčko natvrdo a zelenisko.
Kvete trnka nebo švestka ? To je jedno, šak mi rozumíte !
Kočičí život. Válet se v záhoně občas chytit myšku a mňoukat u prázdné misky.
Lunaria
Acer japonicum Aconitifolium. Během roku je nenápadný, svou krásu naplno rozvine na podzim, kdy se jeho poměrně velké listy krvavě červeně zbarví. A to aby
si člověk donesl židli nebo radši křeslo, pohodlně se usadil a pozoroval tu nádheru pěkně zblízka
To samý můžu říct i o této kalině,Viburnum x carlcephalum. V době kvetení je to menší keřík obalený bílými NÁDHERNĚ VOŇAVÝMI koulemi.
Takový divný mraky, takový jako rozpitý, to jsem ještě neviděla a že do nebe hledím často !!
Kokoška pastuší tobolka v zapadajícím slunci.
Kvete hruška, mám pod ní křeslo a s kafíčkem pozoruju hmyzáky při práci.............
Sivá hlava.........................
Cestou k Zuzančiné studánce. Ticho, svěží zeleň probouzející se přírody.
Zuzančina studánka.
Sedíme na lavce, křoupeme jablko,kocháme se přírodou, když vtom se z lesa blíží skupinka lidí. Děcka letí první a když nás uviděli, tak volají na rodiče : mamí, TAM JSOU LIDI.............. Přišlo mi to tak divný, jako by uviděli brontosaura a měli strach že od něho chytí prašivinu !
Ale ty pohledy stály za to ..................
Boris si hoví v kocurníku, Šanta kočičí (Nepeta cataria). Kočky jí milují. Je krásný pozorovat ,jak se slastně tváří, okusují ji, olizují ji. válí se v ní.
Kaplička sv. Anny v polích na kroměřížsku. Byla vystavená v roce 1848 na počest zrušení roboty.
Když jsem seděla na lavce vedle kapličky a užívala si přítomného okamžiku, přišlo mi strašně divný, jaký tam v těch polích bylo neskutečný TICHO. To si uvědomuji, ikdyž jdu vpodvečer za dědinu na procházku. TICHO. Jen ptáček občas zacvrliká.
Přeji vám ticho v hlavě, protože tam se rodí velké myšlenky. Ale jen v tichu.............
Vaše jaromila
