Když se udělal takový krásný čas, tak jsme šli provětrat své Nordic Walking a taky sebe.
Plícník na mezi.
Pan učitel s mapou v ruce ukazuje žákům, kdeže se nacházíme........
A pomalu vplouváme do P.P Kamenec nad obcí Divoky.
Obloha byla jak vymalovaná.
Cesta vedla hvozdem, kde v noci ty stromy určitě ožívají, jak v pohádce o Mrazíkovi.
Ta tečka je rozhledna Brdo, pro místní, cizincům to asi mnoho neřekne...
Rozkvetlé třešně se předváděly v celé své kráse.
Zarůstlá meza na obzoru, ale my jsme museli hledět pod nohy, neboť ta louka byla totálně rozrytá od divokých prasat.
Blížíme se ke Světlé.
Kdysi bohaté hospodářství se dnes pomaloučku rozpadá v prach.
Z takových obrázků je mi vždycky smutno, ale nic s tím nenadělám.
Ještě kousek kolem silnice směr Zdounky a první zastávka byla na pumpě na KÁÁÁVU a ulevit otlačeným palcům.
Mějte se krásně vaše Jaromila
Jaromilko, děkuji za úžasnou jarní procházku a zdravím!
OdpovědětVymazatPřeji krásné dny, Helena
Helenko, ty jsi můj věrňák, díky !!!
OdpovědětVymazatHezky jsem si z křesla zakorzovala a ty výhledy!!!
OdpovědětVymazatDíky ☀️
Díky za procházku, chladné jaro je pro mne zázračné a kvetoucí stromy mi připomínají slova Marie Pujmanové z její trilogie... odstavec z knihy, který nás naše úžasná češtinářka na střední donutila naučit se nazpaměť a dodnes si to krásné vyznání spisovatelky při pohledu na kvetoucí stromy říkám...Začínalo to slovy: "Čechy kvetly, bylo jaro, štěpy stály v závojích a dívaly se přes plot milióny květů, včely svatého Prokopa k nim letěly, po celých Čechách táhly kvetoucí třešně jako procesí prozpěvujících družiček..." a pak to bylo střídavě šíleně smutné (o lidech umírajících v druhé válce) a opět šíleně krásné (při opěvování krásy naší vlasti).
OdpovědětVymazat