Tuto část výstaviště Flora Olomouc obdivuji při každé návštěvě Flory. Jsou to totiž prvky zahradní architektury, které mě formovaly v mých jinošských letech a dosud mě nepřestávají fascinovat svojí jednoduchostí, přímočarostí a funkčností. Znovu a znovu procházím zákoutíčky, tvořenými zídkami z lícových cihel, obdivuji lavičky zašité v zeleni a tajemné průhledy přes vzrostlé keře........
Za ty roky už některé zídky či dlažby vykazují , že neúprosný zub času hryže a fest , ale pro mně to má pořád své kouzlo.
Je vidět, že tato část Flory má omezené finance, protože v dobách největší slávy byly letničkové výsadby takové pestřejší.
Od roku 1975 se na Floře Olomouc soustředil zájem ze Smetanových sadů do Bezručových sadů,které leží na levém břehu Mlýnského potoka, kde byly zakládány odpočinkové zahrady československých podniků = modely pro vytváření zahradní architektury. Se píše v literatuře.
Teď už nebudu kecat a nechám vás v klidu procházet místa, která formovala můj vkus, co se týče zahradní architektury.
Mějte se krásně
Vaše Jaromila
Krásné přirozené pojetí, to mám ráda. Kámen, cihly, dřevo - to patří k takové zahradě od nepaměti a ta cihlová zákoutí jsou parádní. Díky za prohlídku, nestačila jsem navštívit Floru Olomouc v dobách její největší "slávy", snad se tam někdy podívám, Hodně pohody.
OdpovědětVymazatMoc krásné, mám takové zahrady ráda, sama doma zídky mám...
OdpovědětVymazatJaromilko, přeji pohodové dny, Helena
Lezarts
OdpovědětVymazatLíbivý struktura veřejné zahrady. Trochu více dobře volené vegetace by dokonale dalo vyniknout zahradní architektuře!
Ať žijou zahrady!