Nejradši jezdím na místě spolujezdce, to se můžu kochat, ale když řídím, tak mám problém udržet pozornost na vozovce přede mnou.
Proto radši zastavím a čumím do kraje, na tu naši "zahrádku". Toto jsou totiž místa, které mám prolezlé jako děcko, když jsem jezdila na prázdniny k dědovi a babičce........
Toto se mi děje u této zahrady. NĚCO mě tam táhne....! Je to zahrada zpustlá, zarostlá, neudržovaná, svého času tam měli bezďáci úkryt a občas se tam i kouřilo z komínka..........
Takový krásný čas nedávno a teď je snížek skoro pryč a jen prší ! Ale ono se to asi učilo na vánoce. Budeme si přát, aby byl na vánoce sníh, jo?
Ahoj vaše Jaromila
Také jsem toto zažila - byla jsem poprvé v životě v krásném městečku Úštěk, byla tam v restauraci a z té restaurace jsem šla automaticky určitým směrem, měla jsem pocit, že jdu z práce domů... a přitom auto na mne čekalo na úplně opačném místě. Ten pocit, že jsem tam doma, ten byl naprosto úžasný. Měj se moc krásně a podrbej ode mne kočičáčky za oušky.
OdpovědětVymazat...ano, jsou taková místa!
OdpovědětVymazatJaromilko, posílám pozdravy a přeji všem takovou pohodou, jako mají vaši kočičáci! Helena
Lezarts
OdpovědětVymazatViděla bych s taky hezky přitulená k číčám a koukala na padající vločky od rozpáleného krbu😁