JAKMILE TO UDĚLÁME, OTEVÍRÁME SI VRÁTKA KE STAVU PROUDĚNÍ.
ŘADÍ SE NÁM V HLAVĚ DO FRONTY A ČEKAJÍ , AŽ SE NA NĚ PODÍVÁME POŘÁDNĚ A VYSLECHNEME JE.
TAHLE FRONTA SE POŘÁD PRODLUŽUJE SPOLU S TÍM, JAK SI POŘIZUJEME DALŠÍ A DALŠÍ VĚCI.
Za svůj život už jsem vyklidila a vyčistila několik bytů a domů a zdá se mi ,že to nebere konce. Kolikrát při vyhazování věcí- většinou po někom- si říkám, jestli jsem se narodila proto, abych po někom uklízela za desetiletí nakřečkovaný bordel. Na jednu stranu se nedivím mojim předkům, kteří žili v nedostatku a kdejaká blbost se schovávala na horší časy.......Zásoby všeho možného přetékaly z polic, komor, půd, sklepů, šopek, chlívků..............
Když pro moje rodiče nastal ráj na zemi, kdy bylo všeho dostatek, až nadbytek, tak se kupovalo a kupovalo. Vzpomínáte na šmejdy ? Ani moji rodiče těch skvělých výletů nebyli ušetřeni. Měli to ti šmejdi psychologicky vymakaný. A když jsme to prohlídli a rodiče na tu skutečnost upozorňovali, byli jsme za voly nepřejícný.
No, ale to jsem odskočila od mojich vlastních "předmětů". Dnes už můžu říct, že jsem byla sběratel starožitností všeho druhu. Věcí s příběhem, s historií . Měla jsem to uskladněný i vystavený všude. Vždycky když jsem šla kolem, tak jsem se zálibně kochala mistrovstvím našich předků, věc vzala do ruky, prohlídla, pohladila...........a to bylo vše !
Čest vyjímkám, kdy to byly kuchyňské nástroje, kameninové nádoby, vázy...........které jsem používala.
Teď, když jsem se přestěhovala do malého , úsporného prostoru, musím i věci protřídit a nechat si jen to, co opravdu používám, co potřebuji ke svému každodennímu životu a co je mi taky samozřejmě milé a je funkční.
Vesmír viděl ten bordel, který jsem po vzoru mých rodičů a prarodičů nakřečkovala a proto mě "poslal" do malého prostoru, kde se vejde jen to důležité.
Tak už mám vyšlapanou cestičku ke kontejneru a třídím a vyhazuju a redukuju. No třeba řekněte mi, nač potřebuju 18 váziček, 3 sady hrníčků na kafe, 3 sady skleniček, 80 dvoudecovek, 20 kbelíků, 1000plastových květináčků, a tak bych mohla pokračovat ve výčtu ještě hodinu.
Jako "zázrakem"na mě při návštěvě knihovny vykukla kniha SBOHEM VĚCI od Fumio Sasaki. Tak jsem se do ní zakousla a můžu říct, že mě zas o kus posunula.
Ty myšlenky zkraje příspěvku tučně vyznačený jsou z této knihy. Doporučuju nepolepšitelným křečkům. Se vším samozřejmě nesouhlasím, ale v něčem mi kluk pootevřel oči.
Když se pustím do úklidu, tak pan L. jen kulí oči a chodí a přehlídá hromadu věcí, které jsou připravené na cestu do kontoše.
Ono totiž ty staré věci po někom nemusí mít vždy dobrou energii, neznám ty lidi, kteří sedali na starožitném křesílku, na kuchyňské lavici, kdo jedl krásným starým příborem, co se dělo u toho krásného dubového stolu..................
Tak mi držte palce, ať se už konečně vypořádám s věcmi mechtěnými, zbytečnými, rozbitými, nefunkčními a nemilovanými
Ahoj vaše Jaromila
.Souhlasím, jen je potřeba najít sílu k tomu prvnímu kroku! Bohužel pouze zatím, jen cupitám.
OdpovědětVymazatOkolnosti mě donutily,vždycky, no vždycky, už asi po třetí se stěhujeme na nové po 8 letech.Už si toho všimla i dcerka, že vždycky po 7 až 8 letech jdeme na nové, povzdechla si, že když si na něco zvykne, tak zas jdu někam jinam. Vesmír je chytřejší a vždycky mě navede na správnou cestu. Když už je věcí(bordelu a zbytečností) hodně, tak ŠUP dál, na nové a to staré odhoď a netahej ssebou minulost.
VymazatZačátkem loňského roku jsem "koketovala" s myšlenkou přestěhovat se do menšího bytu, ale pak jsem si uvědomila, že ten malý chci mít stejný, se stávajícím nábytkem, se všemi knížkami a památkami po rodičích, se vším porcelánem - takže jsem to vzdala. A upozorňuji svou rodinu, že ten kontejner čeká až na ně...Má kamarádka umí vyhazovat, likvidovat - já ne, bohužel.
OdpovědětVymazatNeboj, to přijde, taky jsem si nedovedla představit, že bych třeba po tetičce něco vyhodila. Ale když to nemáš kam dát, a vlastně to ani nepotřebuješ, tak to letííííí, víš kam :-)
OdpovědětVymazatMockrát chci poděkovat za návštěvu u mě na blogu. K minimalismu můžu jen zpovzdálí pokukovat, ale nikdy se k němu nedopracuji. O svátcích jsem si říkala, že se o to pokusím, až uklidím vánoční výzdobu, ale opět se nepodařilo, i když jsem naplnila celou krabici drobností. Ale budu se snažit dál.
OdpovědětVymazatNevzdávej to ! Na vlastní koži jsem si vyzkoušela, že když něco vyhodím, jako by se mi ulevilo, a zhluboka si oddechnu.
OdpovědětVymazatPoslední dobou zjišťuju, že mě rozčiluje, když je někde moc věcí, které pořád odváddějí moji pozornost. Zkus literaturu, HODNĚ mi pomohla : Karen Kingston ZBAVTE SE NEPOŘÁDKU s feng- šuej.
Když můj bratr řekne : no, snažím se, tak pan L. mu odpoví: konej a nesnaž se nebo ve svém snažení umřeš ! To není z jeho hlavy, to určitě někde vyčetl !!
Měj se krásně, Jaromila
Ahoj Jari, chtěla jsem ti okomentovat brhlíka z příspěvku :Poslední v tomto roce, ale nedaří se, buď su gramlavá, nebo ..já nevím. No ten brhlík lítá k nám na krmítko a je to pěkná potvora, protože všecky sýkory odhání a nikoho do krmítka nepustí !:-)))))))
OdpovědětVymazat