VÝLET ZA ZDRAVOU VODOU A DOBRÝM MLÍKEM

Dobrý den, milí, drazí !

Donesla se k nám informace o Statku Slížany, kteří mají mlékárnu, inu jeli jsme to vyzkoumat. A po cestě jsme se zastavili u této krásné kapličky v polích vyškovského kraje. 

Přivítalo nás krásný sluníčko. Tak jsme si užívali a fotili jak o závod, takový krásný světlo k tomu úplně vybízelo.

Tato kaplička stojí daleko od vesnice , postavili ji naši dědové a pradědové jako vděk za déšť po dlouhém období sucha v roce 1889 a zasvětili ji Panně Marii.

Zajímavé, že se stala několikrát terčem vandalů, kteří ji poničili a zpustošili. Zásluhou hodných lidí však vždy povstala a dodnes nám dělá radost a potěchu pro oko a duši.

Kochali bychom se ještě déle, ale byla taková divná kousavá zima, že jsme se dali radši na ústup. 

Dalším cílem byla studánka u Pačlavic na KM okrese : Zdravá voda. Kolem této studánky i kapličky si můžete udělat pěší tůru po červené turistické značce z Brankovic do Švábenic.

Pěkně upravená a opravená studánka krytá jakýmsi "domečkem", jen k prameni je dost obtížný se dostat,ale je to asi proto, abychom si té vody náležitě vážili. Musíš pokleknout a ještě se sehnout, aby sis nabral do hrníčku vody na osvěžení. Přišli jsme tam s barelkem, ale ani náhodou se do něj  nepodařilo nabrat vodu.

Už se  začlo stmívat, nebe růžovět a měla jsem tam pocit, jako bych se octla v nějakém strašidelném filmu, kdy se setměním stromy ožívají a tancují s babuškou Jaguškou.

Výlet jsme jako vždy zakončili na místní pumpě s horkým kafíčkem. Usrkávali voňavý mok a pohledy vpíjeli do  temných siluet stromů na sytě oranžovém západu slunce.

Hlavou mi vířily zážitky dnešního odpoledne s několika PROČ.

1.proč postavili kapličku kdesi v tramtárii, daleko od dědiny ?

2.proč se na světě najdou individua, kteří dokážou poničit a zpustošit a rozkrást dílo někoho druhého ?

3.proč si lidi najdou místo k životu  míle daleko od poslední prdelkové Lhoty v lese v pustině ?Jsem člověk odchovaný ve světle pouličních lamp a toto tmavé místo mi nahání husí kůži !

Už při našich pracovních cestách po krajích Československa jsem si říkala, proč se lidi usadili zrovna tady na tomto , kolikrát nehostinném místě ? Asi k tomu měli své důvody

Howk

Vaše Jaromila
 

ČIČMUNDA

Můj kámoš Čičmunda

Když jsme se poznali, ležel hubou dolů přikrytý mnohaletými vrstvami listí, větviček, mechů a lišejníků v tajemné, zarostlé zahradě pod vysokými stromy, kde kolem něj v noci určitě tančily víly a lesní skřítci pořádali své reje.

Poté další roky stál v koutě zahrady opřený o smrk a kdyby jsme ho nevysvobodili z břečtanových chapadel, tak by si ho matka příroda přivlastnila pro sebe a navěky by zmizel z očí lidí.

Vždycky když jsem šla kolem, tak jsem mu dávala naději slovy : ....kámo, vydrž ....!

Až po létech jsme vyslyšeli jeho prosebné volání a vytvořili jsme mu trochu důstojnější místo " k životu "

Když si potřebuju odpočinout po práci na zahrádce, uvařím si kafíko, sednu si k Čičmundovi a povídáme si o životě a tak........

Otvírá si na mě hubu a prosí , abych mu už konečně dala životodárnou vodu, pro kterou je stvořený, ale bohužel jsem ještě nenašla vhodnou nádobu, do které by mohl "chrlit" a neprskalo by to všude kolem.

Tak jsem mu slíbila, že letos mu udělám radost a bude se moci projevit po svém. Taky k němu zasadím nějakého zeleného kamaráda, aby mu nebylo smutno. Třeba kapradinu. A další kamarádi , kterým se bude líbit v jeho přítomnosti za ním určitě přijdou !

PS: dříve to byl JEN chrlič, ale zedník Pája, který ho s panem L. usazoval do zídky, mu začal říkat Čičmunda, no a to jméno už mu zůstalo !

Mějte se krásně a opatrujte se !

Vaše Jaromila
 

NA POČÁTKU BYLA KRABIČKA OD GLOBINU

Milý deníčku, dnes ti povím příběh ředkve, černé ředkve !

Na počátku byl Globin, teda krabička od Globinu. Vy mladí asi nevíte, co je Globin ? No, je to tuhý krém na boty. 

Pan L. černý obsah krabičky přemístil někam, ani nevím kam, krabičku vymyl a vyrobil z ní SECÍ STROJEK , kterým vysel 1 řádek černé ředkve - odrůdy Kulatá černá.

Je to velice nenáročná plodina. Žádný hnojení, zálivka jen když bylo veliký sucho a jen když byly rostlinky malé. Škůdci, kteří ji napadli byli dřepčíci, ale v nepatrné míře. K růstu potřebuje slunečné stanoviště.

Úrodu jsme sklízeli až začlo mrznout a šup s ní do sklepa, kde se jí dobře daří při teplotě kolem plus 6 st C.

A jistě se ptáte, co s ní ? Každý týden děláme salát, za syrova. Suroviny: květák, brokolice, mrkev, pórek, kedlubna, ředkev. Ochutíme : sojovou omáčkou, pepřem, olivovým olejem, šťávou z citrónu, zakysanou smetanou a ........... sůůůůůl, bez soli to nejde !

Dobrý hned k okamžitěmu použití, nebo uležené do dalšího dne, ale déle to nikdy nevydrží. 

Vzpomínáte na pohádku : Byl jednou jeden král ?  

Jak poddaní prchali  : "....jdeme pryč z neslaného království.tady nám budou za chvíli holit hlavy, půjdem někam, kde si dáme pivo a slaninu a posolíme si ředkev.............."

Tak jako v pohádce používáme i my tuto ředkev,nakrájenou na tenké plátky a posolenou (tím se zmírní její štiplavost, která někomu vadí )

Podobnou, či stejnou směs nakládáme jako rychlokvašenou zeleninu. Při pokojové teplotě je za týden hotová. Ale to je příběh na další příspěvek !!!

 Tak, to je celá pohádka o veliké řepě.........

Vyzkoušejte, dobrotka !

A jestli nemáte černou ředkev, tak přijďte a já vám dám, máme jí dost, řekla bych až moc !

Vaše Jaromila

STAŘÍ BLBCI MAJÓ HRAČKU !

Pánové jsou stále dětmi, akorát je rozdíl v ceně jejich hraček !!!

Už dlouho pan L. pokukoval po tomto pomocníkovi, až Ježíšek to vyřešil. Nejsu nějaký maniak na superpořádek, na dědině a vlastně v přírodě to ani nejde. A to jsme sami dva a na zemi je pořád nějaký smetí a drobky a ...........hlavně ráno, když zasvítí sluníčko, tak to je mazec. Přitom večer vytřu a ráno je na zemi binec-  kdo ho dělá, kde se bere ?

Ale nejvíc mě ta umělá inteligence naštvala, když jsem ráno vytřela, pan L. TO zapnul a za chvíli mi donesl ukázat plný pytlíček smetí, který ten mamlas posbíral !!!!

Já s ním kamarád nejsu, hlavně když do něho náhodou drbnu, tak vyjede z garáže začne na mě mluvit a pak zase zajede zpět !!! Já se ho bojím :-(, že na mě skočí a vcucne mně a sežere mně :-((

Kurnik, co mě eště čeká v životě za překvapení !!

Když rajtuje po bytě, tak zatím na to čumíme jak trubky, ale časem to jistě zevšední. Tak jako když začly automatický pračky, tak na to lidi hleděli jak na barevnou televizi, pamětníci si jistě vzpomenou .

....a ten staré kocór, hračička si nainstaloval do mobilu aplikaci na ovládání té umělé inteligence. A pak mi přijde ukázat, kudy mamlas jezdil, jestli mi to stačí... No srandy kopec. Vy kteří to znáte si řeknete, že jsem 100 let za opicama, ale já se těmto vynálezům bráním (ne vždy úspěšně.)  Například myčka nebo sušička není nic  pro mně, já su přírodní člověk. 

Howk

Tak to je všecko, co jsem potřebovala deníčkovi napsat A když si to náhodou někdo přečte a nechá svůj postřeh  a názor a poznámku, budu rááááda.

Vaše Jaromila

 

UČÍM SE MINIMALISMU

ODSTRANÍM VŠECHNO, CO JE ZBYTEČNÉ A CO MĚ ROZPTYLUJE.

JAKMILE TO UDĚLÁME, OTEVÍRÁME SI VRÁTKA KE STAVU PROUDĚNÍ.

VŠECHNY NAŠE VĚCI CHTĚJÍ , ABYCHOM SE O NĚ STARALI A SDĚLUJÍ NÁM TO,KDYKOLI SE NA NĚ PODÍVÁME.

ŘADÍ SE NÁM V HLAVĚ DO FRONTY A ČEKAJÍ , AŽ SE NA NĚ PODÍVÁME POŘÁDNĚ A VYSLECHNEME JE.

TAHLE FRONTA SE POŘÁD PRODLUŽUJE SPOLU S TÍM, JAK SI POŘIZUJEME DALŠÍ A DALŠÍ VĚCI.

VYHOĎTE TO, JESTLI SI TO ŘÍKÁTE UŽ POPÁTÉ

VYHOĎTE VŠECHNO O ČEM NEDOKÁŽETE NADŠENĚ MLUVIT.

MINIMALISTA JE ČLOVĚK, KTERÝ VÍ, CO JE PRO NĚJ OPRAVDU NEZBYTNÉ, TEN KDO REDUKUJE VĚCI PROTO, ABY SE MOHL SOUSTŘEDIT NA TO, CO JE SKUTEČNĚ DŮLEŽITÉ.

Učím se minimalismu a to už delší dobu a pořád se melu ve stejných problémech.

Za svůj život už jsem vyklidila a vyčistila několik bytů a domů a zdá se mi ,že to nebere konce. Kolikrát při vyhazování věcí- většinou po někom- si říkám, jestli jsem se narodila proto, abych po někom uklízela za desetiletí nakřečkovaný bordel. Na jednu stranu se nedivím mojim předkům, kteří žili v nedostatku a kdejaká blbost se schovávala na horší časy.......Zásoby všeho možného přetékaly z polic, komor, půd, sklepů, šopek, chlívků..............

Když pro moje rodiče nastal ráj na zemi, kdy bylo všeho dostatek, až nadbytek, tak se kupovalo a kupovalo. Vzpomínáte na šmejdy ? Ani moji rodiče těch skvělých výletů nebyli ušetřeni. Měli to ti šmejdi psychologicky vymakaný. A když jsme to prohlídli a rodiče na tu skutečnost upozorňovali, byli jsme za voly nepřejícný.

No, ale to jsem odskočila od mojich vlastních "předmětů". Dnes už můžu říct, že jsem byla sběratel starožitností všeho druhu. Věcí s příběhem, s historií . Měla jsem to uskladněný i vystavený všude. Vždycky když jsem šla kolem, tak jsem se zálibně kochala mistrovstvím našich předků, věc vzala do ruky, prohlídla, pohladila...........a to bylo vše !

Čest vyjímkám, kdy to byly kuchyňské nástroje, kameninové nádoby, vázy...........které jsem používala.

Teď, když jsem se přestěhovala do malého , úsporného prostoru, musím i věci protřídit a nechat si jen to, co opravdu používám, co potřebuji ke svému každodennímu životu a co je mi taky samozřejmě milé a je funkční.

Vesmír viděl ten bordel, který jsem po vzoru mých rodičů a prarodičů nakřečkovala a proto mě "poslal" do malého prostoru, kde se vejde jen to důležité.

Tak už mám vyšlapanou cestičku ke kontejneru a třídím a vyhazuju a redukuju. No třeba řekněte mi, nač potřebuju 18 váziček, 3 sady hrníčků na kafe, 3 sady skleniček, 80 dvoudecovek, 20 kbelíků, 1000plastových květináčků, a tak bych mohla pokračovat ve výčtu ještě hodinu.

Jako "zázrakem"na mě při návštěvě knihovny vykukla kniha SBOHEM VĚCI  od Fumio Sasaki. Tak jsem se do ní zakousla a můžu říct, že mě zas o kus posunula.

Ty myšlenky zkraje příspěvku tučně vyznačený jsou z této knihy. Doporučuju nepolepšitelným křečkům. Se vším samozřejmě nesouhlasím, ale v něčem mi kluk pootevřel oči.

Když se pustím do úklidu, tak pan L. jen kulí oči a chodí a přehlídá hromadu věcí, které jsou připravené na cestu do kontoše.

Ono totiž ty staré věci po někom nemusí mít vždy dobrou energii, neznám ty lidi, kteří sedali na starožitném křesílku, na kuchyňské lavici, kdo jedl krásným starým příborem, co se dělo u toho krásného dubového stolu..................
 Tak mi držte palce, ať se už konečně vypořádám s věcmi mechtěnými, zbytečnými, rozbitými, nefunkčními a nemilovanými 

Ahoj vaše Jaromila

Divnosvět

Zdravím, milí, drazí lidé.

Vánoce jsme prožili celkem v poho, nic nehrotím. Cukroví peču jen základ a nějaký hody ? Vždyť je to nahlavu ! Vánoční hody bývaly pro lidi- rodiny, které žily skromně a na vánoce si dopřáli něco jiného než po celý běžný rok !  A my ?  Vždyť jsme tak rozežraný a rozmazlený společenství, že o vánocích bychom se měli postit, aby si ten organismus alespoň chvíli odpočinul !!! no nějak jsem se rozohnila, ale tak to prostě cítím. Trochu skromnosti by lidem velmi prospělo !

Nový rok neslavím, vždyť co je na tom ke slavení, že jsem zase o rok starší. 

Místo televize hledím na ptáčky v krmítku, je to sranda, ptáčci mají takový povahy jako lidé. Už jsme vykrmili 10 kg slunečnice a taky jim roztloukám oříšky.

Možná se vám zdám taková protivná a otrávená, je to asi tím, že už se mi stýská po zeleni, po voňavé hlíně, po rostlinkách. Tento čas je takový smutný, takový černobílý. Nedávno , když vylezlo sluníčko, už jsem měla chuť něco dělat na zahrádce, ale je to blbost, zem je ještě studená a někde zmrzlá. Ale jak to jen půjde tak musím vysadit rakytník- samce i samičku, což jsem na podzim nestihla.

Radost mi dělá rukola, která je krásná i když byla zmrzlá a zapadaná sněhem. Na salát s vařeným vajíčkem a šunkou je výborná. A dělám z ní i "špenát" a to je mlaskačka.

Další rostlina, která vydrží i mráz je kadeřavá kapusta .Nejen, že dělá parádu v záhonku. Když je na ní námraza, je jak princezna v kraječce Nedávno jsem z ní dělala "hábovicu" polívku.

Už jsem ráda, že to období skončilo, protože ty návštěvy, přejídání, cukroví, kafíčka, pohádky......dost !Teď je čas vytáhnout nordic walking a vyrazit do lesa.

Nedávno mě navštívila dcerka  a když jela domů, na nádraží nás čekalo překvapení. Soukromá společnost, parta nadšenců, která zachránila a opečovává staré vagónky a mašiny občas vyjede s některým svým miláčkem na spanilou jízdu Tentokrát vytáhli "Hurvínka", červený motoráček, dřeváček.Vyjeli do světa, protože trať Kroměříž- Zborovice slavila 140 let ! Když jsem ho uviděla, tak jsem si vzpomněla, jak jsem s tetičkou takovým "vlakem" jezdila nakupovat do Přerova...................

Mějte se krásně a pojďte do lesa a nehleďte na zprávy a podivný zpravodajství, anebo radši tu televizi vyhoďte. A řiďte se hlasem svého srdce.........

Vaše Jaromila